Listopad 2008

Rumunsko

29. listopadu 2008 v 21:53 | Ape.in |  Others
Když se řekne Rumunsko mnohé okamžitě napadne slovo upíři. Napadlo vás někdy proč to tak je? Může za to opravdu jenom Bram Stoker, který děj Drákuly situoval právě do Rumunska? No nemůžeme mu odepřít, že na tom má jistý podíl, ale docela vtipné je, že když si vymyslel, že Drákula bude žít v Transilvánii, neměl ani ponětí o tom, že Transilvánie se nachází právě v Rumunsku. No další věc proč je Rumunsko spojené s upíry je určitě příroda a zdejší atmosféra. Působí to tam opravdu mysticky, takže není těžké uvěřit, že tam někdy v dávných dobách mohli žít upíři. Já jsem měla to štěstí, že jsem mohla v Rumunsku strávit nádherné 2 týdny a stálo to za to. Můžu říct, že se mi tím tak trochu splnil sen, protože po přečtení Drákuly jsem se tam chtěla podívat. Takže vám to teď ukážu a určitě vám bude hned jasné proč je Rumunsko spojené s upíry :-)

Pevnost Neamt
Potůček v Transilvánii, příroda je tam opravdu krásná a divoká.
Taky Transilvániie, neslyšíte výt vlky? Nebo vlkodlaky? To mi připomíná, že ulice se tam jenom hemží psy, jsou všude, hlavně kolem popelnic. Něco jako útulky pro psy tam neexistuje, nebo spíš jich je tam příliš málo.
Tohle je slavný hrad Bran, na něm měl žít Vlad Tepes zvaný Drakul (s Drákulou nemá nic společného), pravdou je, že na tomto hradě žila jeho matka a Vlad tam příliš nejezdil. Byl sem odkloněný turistický ruch, protože pravý "Drakulův" hrad nechali Rumuni zchátrat a spadnout. Dnes už byste možná nenašli ani ty trosky.
Zámek Peleš - je vidět, že Rumunsko má bohatou historii, to se ale nedá říct o současnosti.
Lidé tam jsou poměrně chudí, mnohem víc než v Čechách, často se živí zemědělstvím, takže není nic neobvyklého čekat než přejde přes silnici stádo ovcí.
Na Bukovině jsou nádherné malované kláštery, prý jsou malované zvenčí, aby i chudí lidé, kteří nesměli dovnitř, měli něco ze mší. Zajímavé je, že barva drží už přes sto let a nesmývá se, je to proto, že malíři údajně při malování hodně pili a občas se jim alkohol přimíchal do barev.
Nebudete tomu věřit, ale tenhle klášter se jmenuje Putna :-D
U každého kláštera je studna.
V Jaši prodávají knížky na ulici.
Poslední pohled na Rumunsko, moc se mi tam líbilo a všem doporučuju, aby se tam jeli podívat. Je to nádherná země s nádhernou přírodou. A třeba budete mít víc štěstí než já a potkáte se tam s upíry :-P

Anne Rice

29. listopadu 2008 v 13:18 | Ape.in |  Others
Anne Rice se narodila 4. října 1941 v New Orleans. Je to americká spisovatelka hororových a fantasy knih, její knihy patří v USA mezi nejprodávanější, nicméně v Čechách je nevydávaná a nepřekládaná. Svými knihami prý ovlivnila i gotické hnutí. Říká se o ní, že je to žena, která dala upírům duši. Mezi její nejznámější knihy totiž patří série nazvaná The Vampire Chronicles - Upíří kroniky. Myslím, že tyhle knížky jsou naprosto dokonalé, o jejich velké popularitě svědčí také to, že 2 z nich byly zfilmované (Interview s upírem, Královna prokletých). Česky bohužel vyšly jen 2 - Interview s upírem a Upír s tváří anděla (v originále The Vampire Armand).

Bibliografie:
Vampire Chronicles:
Interview with the Vampire
The Vampire Lestat
The Queen of the Damned
The Tale of the Body Thief
Memnoch The Devil
The Vampire Armand
Merrick
Blood and Gold
Blackwood Farm
Blood Canticle

Další o upírech:
Pandora
Vittorio the Vampire

Trilogie čarodějnic rodiny Mayfair
Hodina čarodějnic I. (The Witching Hour)
Hodina čarodějnic II. (Lasher)
Hodina čarodějnic III. (Taltos)


Samostatné romány:
The Feast of All Saints
Cry to Heaven
Ramses Prokletý
Servant of the Bones
Violin

Romány o Ježíši Kristu:
Christ the Lord: Out of Egypt
Christ the Lord: The Road to Cana

Krátké fantasy romány:
October 4th, 1948
Nicholas and Jean
The Master of Rampling Gate
- příběh o upírech

Pod pseudonymem Anne Rampling:
Exit to Eden
Belinda


Erotická literatura pod pseudonymem A. N. Roquelaure:
The Claiming of Sleeping Beauty
Beauty's Punishment
Beauty's Release




Více najdete zde: www.annerice.com/

Twilight the movie

28. listopadu 2008 v 23:55 | Ape.in |  Movies, TV Series & Videos
27.11. jsem byla na premiéře dlouho očekávaného filmu. Těšila jsem se na něj cca 3 měsíce a nemohla jsem dospat. Čekala jsem, že to nebude nic moc, protože většina filmů, který jsou zfilmovaný podle knížek nejsou nic moc, ale Stmívání překvapilo. Začátek byl tak trochu ve stylu home video, divná kamera a celý to vypadalo jako natočený před 10ti lety, prostě Hardwickový styl, kterej je vidět třeba v Legendách z Dogtownu :-) Nicméně herci byli tak přesvědčiví, že to vypadalo jako skutečnost a ne jako film. Obsazení se povedlo, všichni, co vypadaj na fotkách strašně tam vypadaj prostě úžasně. Od baseballový scény je to hodně akční a začíná to vypadat jako normální film a ne jako kdyby to točil amatér. Hodně dobrá je hudba, jenom škoda, že jsem ten soundtrack měla už 3 týdny před premiérou a znam ho nazpaměť :-) No nevím, co bych ještě vychválila, moc se mi to líbilo, docela to kopíruje knížku, sem tam je něco jinýho, ale ne tak, že by mi to muselo vadit. Taky je to vtipnější než knížka a celkově to má skvělou atmosféru. Takže moje hodnocení je asi tak 90% (za tu kameru na začátku), chystám se na to jít ještě asi tak 2x a co nejdřív si pořídit dvd. Po pravdě už teď mám absťák a to jsem na tom byla včera :-D

Stmívání 4eva

28. listopadu 2008 v 23:39 | Ape.in |  Others
Tak tahle knížka mi změnila život. Doslova. Ano od tý doby, co jsem si to přečetla, jsem blázen do upírů a všeho okolo :-)
Asi nemusím moc psát o čem to je, protože Stmívání zná v dnešní době snad každý ...
Takže stručně. Bella je 17ti letá holka, která se přestěhuje k tátovi do deštivýho městečka a co se nestane. Zamiluje se do upíra. Má docela kliku, že se upír (Edward) zamiluje do ní a romantika může začít :-)
Další díl Nový měsíc, ve kterém se Bella spřátelí s vlkodlakama (konkrétně s Jacobem) po tom, co se Edward odstěhuje, aby jí umožnil normální život.
Třetí díl - Zatmění - Edward je z5 a Bella se musí rozhodnout komu dá přednost, jasně že vyhraje Edward :-D
Takže kdo to nečet, honem napravit, tahle knížka je fakt bestovní :-)

The best invention

28. listopadu 2008 v 22:57 | Ape.in |  Writings

The best invention to my mind is definetely a water closet. It is the best thing in the world because when you want to do your need you can if you have it. You don't have to find some suitable place and you don't have to make a hole in the ground for a eart-closet. The water closet is comfortable and it usually don't stench. You can lock there and nobody will disturb you. You can sit there as long as you want. When you are bored you can go to the toilet and read a book or newspaper. The water closet has a lot of advantages and that's why it is the best invention.

Když chceš stihnout všechno, občas ti něco uteče

28. listopadu 2008 v 22:55 | Ape.in |  Writings

Procházím městem a pozoruji lidi. Každý někam pospíchá, tu a tam si někdo dokonce popoběhne. Nestačí se ani rozhlédnout kolem sebe, proto mi připadá, že do sebe za chvíli začnou vrážet. Kam jen všichni tak spěchají? Asi už někde měli být a jdou pozdě. Uvědomuji si, že i já jsem často jednou z nich. Domnívám se tedy, že téměř nikdo ze spěchajícího davu žádnou schůzku nemá. Proč tedy spěchají? Odpověď je snadná. Ze zvyku!
V dnešní době mají lidé pocit, že musí stihnout vše. Kdyby nedělali všechny věci včas a dobře, nahradil by je někdo jiný, kdo by tento úkol zvládl lépe. Před několika sty lety tomu tak ještě dozajista nebylo. Tenkrát ještě nikdo neměl důvod se za něčím hnát, ale s postupem času se situace začala stále více měnit. Najednou se objevily stroje, které měly lidem usnadnit práci, ale místo toho je úplně nahradily. A tak se lidé snažili vyrovnat strojům. Aby to dokázali, museli pracovat výkonněji a rychleji. Technický pokrok tedy zapříčinil zrychlení životního tempa.
Většina lidí si myslí, že když budou spěchat, stihnou vše. Jediné čeho dosáhnou je to, že jsou ve stresu, málo spí a pak jsou unavení. Obvykle se stravují ve spěchu a často nezdravě, a to vede k žaludečním vředům nebo k onemocněním srdce a cév. Tohle si ale nikdo neuvědomuje nebo možná nechce připustit. Všichni chtějí všechno stihnout, ale při tom zapomínají na to nejdůležitější. Zapomínají žít! Najednou zjišťují, že už nemají žádné přátele, se kterými by si mohli jen tak popovídat. Už se neumějí bavit, protože na zábavu neměli nikdy čas. Mnozí možná argumentují, že jejich práce je pro ně zábavou, ale ani taková práce nenahradí skutečnou zábavu, při níž se může člověk odreagovat. Pro hodně lidí je na prvním místě v životě jejich kariéra a pracovní postup. Těmto lidem utíká život pod rukama. Mnohdy ani nestihnou založit rodinu a ve stáří zjišťují, že už na světě nenajdou nikoho, o koho by se mohli opřít. Když už děti mají, nevěnují jim často dostatek pozornosti a později si to vyčítají.
Jenže jak jsou na tom lidé, kteří se nesnaží neustále něco stihnout? Mají se snad lépe? Nevím, ale myslím si, že ne. Oni sice nevěnují celý svůj život práci a nepokoušejí se vše za každých okolností splnit, ale občas jim může také něco utéct. Nevšimnou si toho a později zjistí, že něco zaspali. Nevyužili příležitosti nebo jim něco uteklo právě proto, že se to nesnažili stihnout.
Nemůžu soudit lidi, kteří nechávají většinu věcí "plavat", protože já jsem typ člověka, který chce stihnout vše. Často musím s lítostí konstatovat, že se mi to moc nedaří. Obětuji část svého volného času, abych se věnovala povinnostem, které považuji za důležité stihnout. Přesto si ale vždy najdu čas na své přátele, protože vím, že jsou v životě důležití. Bojím se, že jednoho dne skončím jako jeden z kariéristů, kteří tráví dny i noci v zaměstnání. Rodina je pro mě ale přednější a doufám, že tomu tak bude i v budoucnu. Ať už se v mém životě odehraje cokoliv, přála bych si, abych si jednoho dne mohla říct, že jsem nežila zbytečně.

Jediný směr je křižovatka

28. listopadu 2008 v 22:53 | Ape.in |  Writings

Představte si, že stojíte na křižovatce a musíte se rozhodnout, kterou cestou jít. Nevíte, která kam vede ani co vás na ní čeká. Najednou jste bezradní, zmateně se rozhlížíte kolem sebe a váháte, kudy se vydat. Jenže čas vás tlačí a vy si konečně jednu z cest vyberete. Bude to ta správná nebo ta špatná? Kdo ví? Teď už musíte jen doufat, že vaše volba byla správná a že se nebudete muset vrátit zpět na začátek. Vše ostatní je v rukou osudu. Tato představa se možná může zdát někomu poněkud hloupá nebo zbytečná, ale právě takovýchto křižovatek je v našem životě mnoho. Nutnost rozhodovat nás provází celým naším životem. Je jako poutník, kterého možná potkáme na jedné z těch cest, kterou jsme zvolili na křižovatce v našich představách. Právě nutnost rozhodování nás žene kupředu. Musíme se rozhodovat neustále. Každou minutu se rozhodujeme, co uděláme. Ať už to jsou takové banality jako třeba co si oblečeme nebo důležité životní kroky, rozhodování se zkrátka nevyhneme.
Právo na rozhodování nás dělá svobodnými. Pravá svoboda spočívá v naší vůli a schopnosti rozhodovat se. Ne každý měl v minulosti tuto možnost, proto bychom si jí měli dnes vážit. Svobodné rozhodování může být chápáno jako výsada, jenže ne o všem se v životě můžeme rozhodnout. Podle německého filosofa Martina Heideggera jsme si nezvolili situaci, v níž jsme se ocitli svým narozením. Jsme do světa vrženi bez našeho přičinění, přesto máme zodpovědnost za to, jak svůj život žijeme. A najednou by se mohlo zdát, že rozhodování není zase až taková výsada, jak jsme si mysleli. Naopak se rozhodování může stát i trápením. Za své jednání a rozhodování jsme totiž plně odpovědní a i za špatné rozhodnutí musíme nést následky. Často se také stává, že se rozhodneme příliš zbrkle a neuvážlivě a později toho litujeme. Jenže co v takové chvíli můžeme dělat? Nezbývá nám nic jiného než tomu čelit. Napříště si musíme dát lepší pozor a řídit se starým českým příslovím:"Dvakrát měř a jednou řež."
Ne vždy se můžeme rozhodnout tak, jak opravdu chceme. Stává se, že nás k rozhodnutí přinutí okolnosti nebo povinnost. Takové rozhodnutí je jen částečně svobodné. Většinou se rozhodneme pro takový cíl, který vnímáme jako dobrý. A to i tehdy je-li pro nás samotná cesta k tomuto cíli obtížná. Dobrým příkladem je studium nebo zaměstnání. Studium je mnohdy obtížné a únavné, ale jsme ochotni snést vše, protože nás na konci čeká vytoužené maturitní vysvědčení. Někdy mívám pocit, že už jsem na konci sil (jako třeba teď), ale vždy v sobě najdu ještě zbytek odhodlání, abych se nevzdávala a pokračovala v cestě, kterou jsem si sama zvolila. Momentálně mě nejvíc trápí rozhodování o mém dalším životě. Definitivně si musím vybrat, co chci v životě dál dělat a na jakou vysokou školu jít. Na druhou stranu vítám, že se mohu rozhodnout sama za sebe a nemusím se řídit rozhodnutím někoho jiného, zejména pokud jej nepovažuji za správné.