Jediný směr je křižovatka

28. listopadu 2008 v 22:53 | Ape.in |  Writings

Představte si, že stojíte na křižovatce a musíte se rozhodnout, kterou cestou jít. Nevíte, která kam vede ani co vás na ní čeká. Najednou jste bezradní, zmateně se rozhlížíte kolem sebe a váháte, kudy se vydat. Jenže čas vás tlačí a vy si konečně jednu z cest vyberete. Bude to ta správná nebo ta špatná? Kdo ví? Teď už musíte jen doufat, že vaše volba byla správná a že se nebudete muset vrátit zpět na začátek. Vše ostatní je v rukou osudu. Tato představa se možná může zdát někomu poněkud hloupá nebo zbytečná, ale právě takovýchto křižovatek je v našem životě mnoho. Nutnost rozhodovat nás provází celým naším životem. Je jako poutník, kterého možná potkáme na jedné z těch cest, kterou jsme zvolili na křižovatce v našich představách. Právě nutnost rozhodování nás žene kupředu. Musíme se rozhodovat neustále. Každou minutu se rozhodujeme, co uděláme. Ať už to jsou takové banality jako třeba co si oblečeme nebo důležité životní kroky, rozhodování se zkrátka nevyhneme.
Právo na rozhodování nás dělá svobodnými. Pravá svoboda spočívá v naší vůli a schopnosti rozhodovat se. Ne každý měl v minulosti tuto možnost, proto bychom si jí měli dnes vážit. Svobodné rozhodování může být chápáno jako výsada, jenže ne o všem se v životě můžeme rozhodnout. Podle německého filosofa Martina Heideggera jsme si nezvolili situaci, v níž jsme se ocitli svým narozením. Jsme do světa vrženi bez našeho přičinění, přesto máme zodpovědnost za to, jak svůj život žijeme. A najednou by se mohlo zdát, že rozhodování není zase až taková výsada, jak jsme si mysleli. Naopak se rozhodování může stát i trápením. Za své jednání a rozhodování jsme totiž plně odpovědní a i za špatné rozhodnutí musíme nést následky. Často se také stává, že se rozhodneme příliš zbrkle a neuvážlivě a později toho litujeme. Jenže co v takové chvíli můžeme dělat? Nezbývá nám nic jiného než tomu čelit. Napříště si musíme dát lepší pozor a řídit se starým českým příslovím:"Dvakrát měř a jednou řež."
Ne vždy se můžeme rozhodnout tak, jak opravdu chceme. Stává se, že nás k rozhodnutí přinutí okolnosti nebo povinnost. Takové rozhodnutí je jen částečně svobodné. Většinou se rozhodneme pro takový cíl, který vnímáme jako dobrý. A to i tehdy je-li pro nás samotná cesta k tomuto cíli obtížná. Dobrým příkladem je studium nebo zaměstnání. Studium je mnohdy obtížné a únavné, ale jsme ochotni snést vše, protože nás na konci čeká vytoužené maturitní vysvědčení. Někdy mívám pocit, že už jsem na konci sil (jako třeba teď), ale vždy v sobě najdu ještě zbytek odhodlání, abych se nevzdávala a pokračovala v cestě, kterou jsem si sama zvolila. Momentálně mě nejvíc trápí rozhodování o mém dalším životě. Definitivně si musím vybrat, co chci v životě dál dělat a na jakou vysokou školu jít. Na druhou stranu vítám, že se mohu rozhodnout sama za sebe a nemusím se řídit rozhodnutím někoho jiného, zejména pokud jej nepovažuji za správné.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama