Povinná četba - Básně

21. ledna 2009 v 19:13 | Ape.in |  Reader's Book
Základní informace:

Název: Básně
Autor: J. H. Krchovský
Rok 1. vydání: 1998
Forma: Poezie
Bibliografické údaje: Krchovský, J., H.: Básně. Host, Brno 2002

Informace o díle:

Tematické okruhy básní:
Hlavním tématem všech básní je smrt, pocit marnosti, deprese, autor se inspiruje dekadentní poezií, básně jsou někdy morbidní, objevuje se v nich sarkasmus a sebeironie, sebevražedné myšlenky, nenávist a odpor k vlastní osobě, nihilismus, alkohol a erotika.

Charakteristika oddílů sbírky:
Převážná většina autorových básní byla zařazena do 3 výborů: Noci, po nichž nepřichází ráno, Leda s labutí, Dodatky. Sbírka Básně je jejich souborným vydáním a obsahuje 3 oddíly složené z těchto výborů. Oddíly jsou dále členěny na několik částí podle toho, ze kterých původních sbírek byly básně vybrány. Básně jsou řazeny chronologicky podle roku vydání, většinou nemají nadpis, místo toho je vždy 1. verš psán velkými písmeny.

Charakteristika žánru:
V knize najdeme básně lyrické i epické a jeden epos (Mumie na cestách).

Forma básně:
Ukázka:
MÁM ZAS TROCHU DIVNÝ POCIT
neklidného spáče
který náhle ze sna procit
a zjistil, že pláče

O zeď jsem si utřel slzy
po snu, který se mi zdál
bylo sice ještě brzy
ale moh jsem snad spát dál?!

Ze strachu jsem zůstal bdít
a uniknul dřímotě
bál jsem se zas znovu snít
zlý sen o svém životě...

verš - verš je pravidelný, každá sloka má 4 verše
rým - rým je střídavý, koncový
rytmus - sylabotónický

Básnické prostředky:
epizeuxis (Dům ve tmě, v domě tma, dům na samotě/ a ve tmě já, a ve mě tma; sám v domě), anafora (Prach na zdech, knihách, uvnitř skříně/ prach na mém stole s barvama), oxymorón (Narážeje do lidí/ jdu liduprázdnou ulicí), apostrofa (Ach, život je tak trapný, Bože), aposiopese, řečnická otázka (Jak bude po smrti? Tak jako před ní), ironie, personifikace (Vidím se v zrcadle... ne, - ono vidí mne), dysfemismus (Zhnusen sám sebou cpu si ruku do huby/ - jsem nechutný a hnusný, mrzký parazit!), přirovnání (čumím jak vůl do prázdné klece ocelota)
/ = další verš

Hodnocení:

Když jsem se s básněmi J. H. Krchovského setkala poprvé, napadlo mě, že to musí být blázen nebo vážně nemocný člověk sžíraný depresí. Když jsem poprvé viděla jeho fotografii, napadlo mě, že vypadá jako smrtka nebo ztrápená troska člověka. Velice mě jeho texty zaujaly a zatoužila jsem přečíst si jich víc. Nicméně číst jeho knihu jako povinnou četbu se mi zdálo poněkud odvážné. Nakonec jsem neodolala a zvolila si ji, ačkoliv je morbidní, hodně depresivní a někdy vulgární. Tato kniha mě velice nadchla, podle mého názoru je jedním slovem úžasná. Je to zpověď člověka nespokojeného se svým životem, který si nebere servítky a nahlíží na věci tak, jak jsou, bez zbytečných příkras a se značnou dávkou sarkasmu. Protože mám ráda depresivní poezii, oblíbila jsem si rovněž Krchovského a pokud se mi dostanou do rukou jeho další knihy, ráda si je přečtu. Stejně tak se jednou ráda vrátím i k této knize.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama