Povinná četba - Chrám Matky boží v Paříži

18. ledna 2009 v 21:29 | Ape.in |  Reader's Book
Základní informace:

Název: Chrám Matky boží v Paříži
Autor: Victor Hugo
Překladatel: Milena Tomášková
Druh: Próza
Rok vydání: 1964
Bibliografické údaje: Hugo V.,: Chrám Matky Boží v Paříži. Státní nakladatelství krásné literatury a umění, Praha 1964

Informace o díle:

Místo a doba děje:
Příběh se odehrává v Paříži v 15. století, za vlády Ludvíka XI..

Dějová osnova:
V Paříži právě probíhaly slavnosti a hrálo se mystérium, které napsal Petr Gringoir. Se svou hrou neměl příliš velký úspěch a diváci navrhli, aby se volil král bláznů. Za nového krále bláznů byl zvolen Quasimodo - ošklivý, jednooký hrbáč, který svým vzhledem děsil celé své okolí. Když byl malý ujal se ho mnich Klaudius Frollo a vychoval ho. Frollo z něj udělal zvoníka v chrámu, ale když bylo chlapci patnáct let, největší zvon mu protrhl ušní bubínky a on ohluchl. Quasimodo oddaně sloužil Frollovi a byl to jediný člověk, kterému věřil.
Když se mnich Klaudius zamiloval na slavnosti do krásné cikánky Esmeraldy, Quasimodo mu večer pomohl dívku unést. Naštěstí se v té chvíli objevili vojáci, v čele s kapitánem Phoebem a Esmeraldu zachránili.Cikánka se do Phoeba okamžitě zamilovala a věřila, že on její city opětuje. Když se Esmeralda vrátila domů, nalezla tam Petra Gringoira, kterého chtěli tuláci zabít. Aby ho zachránila, symbolicky si ho vzala za muže.
Esmeralda byla tanečnice a měla kozu Džali, která uměla mnoho kousků. Dívka byla vychována cikány a tuláky. Jako malou ji cikáni unesli od její vlastní matky. Po matce jí zbyla jen dětská botička. Věděla, že když najde druhou botu, najde i svou matku.
Quasimodo byl za Esmeraldin únos odsouzen k bičování a potupnému stání na pranýři. Jediná Esmeralda se nad ním slitovala a přinesla mu vodu. Quasimodo se do ní proto zamiloval. Dívka ale milovala Phoeba, který to vytušil a i když měl snoubenku, pozval Esmeraldu na schůzku. O schůzce se dozvěděl Klaudius Frollo a zaplatil Phoebovi, aby je mohl pozorovat z vedlejšího pokoje. Neunesl ale myšlenku, že by Esmeraldu měl někdo jiný než on a před jejími zraky Phoeba bodl dýkou. Z vraždy byla obviněna Esmeralda a byla odsouzena k smrti. Quasimodo dívku unesl a ukryl ji v chrámu. Nosil jí jídlo, spal před jejími dveřmi a pomalu se s ní spřátelil.
Gringoir přesvědčil tuláky, aby společně zachránili Esmeraldu z chrámu a utekli s ní pryč. Vytvořili mohutné povstání a zaútočili na chrám. Quasimodo se statečně bránil, ale marně. Frollo s Gringoirem cikánku unesli. Mnich nabídl Esmeraldě, že ji zachrání když se stane jeho milenkou. Dívka si vybrala raději smrt a šílený Frollo ji odtáhl na náměstí Gréve, kde ji nechal hlídat kajícnicí. Frollo šel hledat vojáky, aby Esmeraldu udal. Zatím kajícnice podle botičky poznala, ze Esmeralda je její ztracené dcera. Ukryla Esmeraldu u sebe v kamenné kobce, ale vojáci ji objevili. Kajícnice dceru zuřivě bránila a prosila je, aby jí dceru znovu nebrali. Vojáci byli neoblomní a odhodili kajícnici na kámen. Ta se uhodila do hlavy a byla mrtvá. Esmeralda byla odvedena na šibenici a oběšena.
Z věže chrámu popravu sledovali také Quasimodo a Frollo. Když Quasimodo viděl, že se tomu Frollo směje, shodil ho z chrámového chrliče. O několik let později byla na pařížském pohřebišti objevena kostra hrbáče objímající jinou kostru. Quasimodo odešel zemřít za svou milovanou Esmeraldou.

Hlavní postavy:
Esmeralda - Mladá, krásná a upřímná cikánka. Byla donucena přiznat se k vraždě milovaného Phoeba, ačkoli tento zločin nespáchala, je odsouzena k smrti.

Mnich Klaudius Frollo - Vzdělaný avšak podlý a pokrytecký mnich, který se bláznivě zamiloval do Esmeraldy. Nechtěl připustit, že by patřila někomu jinému, proto ji udal a poslal na šibenici. Uk.: "Dobrá, tak tedy zemři!" procedil mezi zuby. "Nikdo tě nebude mít."

Quasimodo - Ošklivý a uzavřený, hluchý zvoník v chrámu. Byl ušlechtilý, velice miloval Esmeraldu. Když byl ještě dítě, ujal se ho Frollo a vychoval ho.

Kapitán Phoebus - Mladý voják, který svedl Esmeraldu. Byl nevěrný své snoubence, chtěl si užívat života.

Hlavní myšlenka díla:
Hlavní myšlenkou díla je ukázat všechny vrstvy obyvatelstva Paříže v pravém světle. Autor chce poukázat na to, že i cikánka nebo ošklivý hrbáč může mít lepší povahu než vysoce postavený kněz a nesmíme soudit člověka podle zevnějšku.

Umělecké a kompoziční prostředky:
Dílo je psáno paralelně, autor používá popis, kontrast (krása, ošklivost), přímou řeč, latinská slova (I nunc, anima anceps, et sit tibi Deus misericors!), přirovnání (Najednou ji však pevně sevřel do své náruče, přitiskl na svá hranatá prsa jako svůj majetek, jako svůj poklad, jako matka své dítě.)

Hodnocení:

Kniha se mi docela líbila a dobře se četla. Dokáže vtáhnout člověka do děje tak, že nevnímá nic než příběh. Postavy byly propracované a každá měla svou minulost. Trochu mi vadilo, že autor mezi děj vkládal velké množství popisu a přeskakoval z jedné dějové linie do jiné. Samotný příběh je velice působivý a v závěru i dojemný. Zejména se mi líbilo Esmeraldino shledání s matkou. Tuto kapitolu jsem četla s opravdovým zaujetím, s trochou napětí a se slzami v očích.
Uk.:
"Paní," zvolala, spínajíc ruce a klesajíc na kolena, rozcuchaná, zděšená, šílená hrůzou. "Paní, mějte slitování! Už přicházejí. Nic jsem vám neudělala! Chcete mě na vlastní oči vidět umírat tou strašnou smrtí? Jistě máte slitování! Je to příliš hrozné. Nechte mě utéci! Pusťte mě! Milost! Nechci takhle umřít!"
"Vrať mi mé dítě!" "Smilování, smilování"! "Vrať mi mé dítě!" "Pusťte mě, pro dobré nebe!" "Vrať mi mé dítě!"
A dívka po druhé klesla vyčerpána, zlomena, s očima skelnýma, jako by se dívala z hrobu. "Běda," zakoktala, "vy hledáte své dítě, já hledám své rodiče."
"Vrať mi mou malou Anežku," pokračovala Gudula. "Nevíš, kde je? Tak tedy umři! Něco ti povím. Byla jsem nevěstkou, měla jsem dítě a to dítě mi vzali. Cikáni. Tak vidíš, že musíš zemřít! A až přijde tvá cikánská matka a bude tě chtít, řeknu jí: Matko, pohleď na tu šibenici! Nebo mi raději vrať mé dítě! Víš, kde je má holčička? Počkej, něco ti ukážu! Tohle je její botička, všechno, co mi po ní zbylo. Nevíš, kde je druhá? Jestli to víš, řekni mi to a já ji půjdu na kolenou hledat třebas na druhý konec světa."
A při těch slovech natáhla svou druhou ruku z okénka a ukázala cikánce vyšívanou botičku. Bylo už dosti světlo, takže mohla rozeznat její tvar i barvy.
"Ukažte mi tu botičku!" řekla cikánka a celá se zachvěla. "Bože, Bože!"
Zároveň prudce otevřela volnou rukou malý váček, zdobený skleněnými korálky, který nosila na krku.
"Jen si prohrabávej svůj ďábelský amulet!" bručela Gudula. Najednou zmlkla, zachvěla se na celém těle a zvolala hlasem, který vycházel z nejhlubšího nitra: "Má dcero!"
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama