Povinná četba - Lolita

21. ledna 2009 v 19:01 | Ape.in |  Reader's Book
Základní informace:

Název: Lolita
Autor: Vladimir Nabokov
Překladatel: Pavel Dominik
Forma: Próza
Rok 1. vydání: 1955
Bibliografické údaje: Nabokov, V.: Lolita. Odeon, Praha 1991

Informace o díle:

Místo a doba děje:
Děj se odehrává v Americe, na přelomu 1. a 2. poloviny 20. století.

Dějová osnova:
Humbert Humbert vyrůstal ve Francii. Jeho otec vlastnil hotel a matka zemřela, když byl ještě malý. Ve třinácti letech se zamiloval do stejně staré dívky Annabel, která ale zemřela. Tato láska poznamenala celý jeho život. V dospělosti se mu líbili dívky od devíti do čtrnácti let, tzv. nymfičky, chodil je proto pozorovat do parků a někdy si najímal mladičké prostitutky. Později se oženil, ale svou ženu nemiloval. Když se dozvěděl, že ho podvádí, rozvedli se. Humbert zdědil po svém strýci továrnu v USA, a proto se přestěhoval do Ameriky. Často trpěl depresemi, navštívil několik sanatorií, ale nikdo mu nedokázal pomoci. Na radu lékaře se účastnil expedice do arktické části Kanady a když se vrátil, jeden z jeho zaměstnanců mu nabídl, že může několik měsíců bydlet u jeho příbuzných v malém městečku Ramsdale. Jejich dům ale naneštěstí vyhořel, a tak se Humbert ubytoval u paní Hazové.
Charlotta Hazová měla dvanáctiletou dceru Dolores, které říkali také Lolita nebo jen Lo. Humbert se do ní okamžitě zamiloval a byl ochotný udělat cokoli, aby jí mohl zůstat na blízku. Když Charlotta poslala Lolitu do tábora Q, Humbert se s Charlottou oženil. Za nedlouho potom Charlotta našla Humbertův deník, a tak se dozvěděla, že Humbert miluje její dceru. Ve vzteku vyběhla na ulici, aby poslala několik dopisů a srazilo jí auto. Humbert se tak stal Lolitiným poručníkem, odvezl ji z tábora Q a začal s ní jezdit po Spojených státech. Nejprve jí řekl, že její matka je v nemocnici, ale nakonec jí musel říct pravdu. Cestovali z místa na místo a přespávali v motelích. Stali se z nich milenci a Humbert poznal, že Lolita už má za sebou první sexuální zkušenosti. Po určité době se usadili v Beardsley a Lolita začala chodit do místní školy. Měla kolem sebe spoustu přátel a hrála divadlo. Humbert na ni žárlil, a proto byl rád, když se rozhodla odjet. Znovu putovali napříč Amerikou, ale po nějaké době je začal někdo sledovat. Jednoho dne Lolita onemocněla a musela zůstat několik dní v nemocnici. Odtamtud ji odvezl někdo, kdo se vydával za jejího strýce. Byl to muž, který je celou dobu pronásledoval a Lolita ho dobře znala.
Humbert byl zoufalý a snažil se je najít, ale marně. Během svého osamělého putování se seznámil s Ritou a 2 roky cestovali spolu. Po letech Humbert obdržel dopis od Lolity, která se mezitím provdala, čekala dítě a žádala Humberta o finanční výpomoc. Humbert se ji vydal hledat a když se s ní setkal, žádal ji, aby mu prozradila s kým tenkrát utekla. Dozvěděl se, že tím mužem byl dramatik Clare Quilty, který režíroval hru, v níž měla Lolita hrát v Beardsley. Byl to také rodinný přítel a ona se do něj zamilovala už dříve. Humbert Quiltyho našel a zabil ho. Svůj příběh napsal ve vězení a zemřel několik dní před začátkem svého procesu. Lolita zemřela při porodu, porodila mrtvou holčičku.

Hlavní postavy:
Humbert Humbert - Vzdělaný čtyřicátník, profesor, který má zálibu v mladých dívkách, žárlivý. Původem Francouz, žije v Americe. Podlehne kouzlu mladičké Lolity a pro svou lásku je ochotný udělat cokoliv, dokonce i vraždit.

Lolita - Mladá dívka, má ráda divadlo a filmy, Humbertova milenka a nevlastní dcera, nemiluje ho. Vypočítavá, je si vědoma svého šarmu, touží po normálním životě, drzá.

Hlavní myšlenka díla:
Vladimir Nabokov na toto téma napsal: "Literární znalci se rádi obírají následujícími problémy: ,Jaký je autorův záměr?', anebo ještě hůře, ,Co tím chce básník říci?' Já patřím shodou okolností mezi autory, kteří si v začátcích práce na nějaké knize nekladou před sebe žádný jiný cíl než se knihy zbavit a kteří jsou v odpovědi na otázku, jak vznikala, odkázáni na takové dřevní pojmy, jako je interakce, inspirace a kombinace, což, připouštím, zní, jako když kouzelník vysvětluje jeden trik předvedením druhého."
Autor zpracoval neobvyklé téma, které bylo do té doby tabu. Chtěl ukázat svět dospělých a svět dětí, z jiného pohledu, než jsme zvyklí, současně chtěl znázornit konvenční morálku americké společnosti a individuální představy o hodnotách v lidském životě.

Umělecké a kompoziční prostředky:
Příběh vypráví hlavní postava, Humbert Humbert, retrospektivně z vězení. Kniha je psána ich-formou, je zde málo přímé řeči, autor používá mnoho popisů, zejména místopisných, přezdívky, zkomoleniny jmen, oslovuje čtenáře a porotu, v textu se často objevují francouzské věty nebo slova (mais je t'amais), personifikace(haf, pravil pes), přirovnání (páchl jako kozel). Odkazuje na jiné autory a jejich díla (Dante, Petrarca), mísí žánry a styly.

Hodnocení:

Kniha se mi líbila, byla velice zajímavá. Autor zde zpracoval velmi neobvyklé téma, které ve své době vyvolalo vlnu pobouření a to ho vyneslo na vrchol slávy. Zpočátku mě překvapila otevřenost, s jakou autor líčí některé scény, ale ty postupně vystřídaly nudné popisy krajin, památek či seznamy měst, které Humbert s Lolitou navštívili. Tato část knihy mě nebavila, ale nakonec jsem se jí dokázala "prokousat". Také mi vadily francouzské věty, které se v knize objevují. Ačkoliv se učím francouzštinu, většinou jsem jim nerozuměla a nepřiměla jsem se k tomu, abych si je přeložila. Nicméně si myslím, že autor počítal s tím, že většina jeho čtenářů nebude umět francouzsky a do knihy je napsal schválně. Tuto knihu jsem si chtěla přečíst již delší dobu zejména proto, že jsem před lety viděla její filmové zpracování a moc se mi líbilo. Osobně si myslím, že film má rychlejší spád, zaměřuje se především na první část knihy a téměř vynechává nudné projíždění americkými městy. Přesto knihu hodnotím kladně a nelituji, že jsem ji dočetla do konce.

Ukázka:
Vystoupil jsem z auta a přibouchl za sebou dveře. Jak prozaicky, jak přímočaře zaznělo to bouchnutí v prázdnotě pošmourného dne! Haf, poznamenal ledabyle pes. Stiskl jsem tlačítko zvonku a rozezvučel se mi celým tělem. Personne. Je resonne. Repersonne. Odkud, z jakých hlubin tenhle renonsens? Haf, pravil pes. Šourání a štrachání a dveře se vrzavě (haf!) otevřely.
Trochu povyrostla. Brýle s růžovými obroučkami. Nový účes do drdolu, nové uši. Jak prosté! Ten mžik, ta smrt, kterou jsem přičarovával celé tři roky, byla prostá jak suchá tříska. Chodila už s řádným outěžkem. Její hlava mi připadala menší (uběhly sotva dvě vteřiny, opravdu, ale dovolte, abych jim přisoudil tolik strnulého trvání, kolik může život vydržet), bledé pihovaté tváře pohubly a nahé ruce i holeně ztratily všechnu barvu, takže se daly rozeznat malé chloupky. Měla na sobě hnědé bavlněné šaty bez rukávů a rozšmajdané plstěné trepky.
"P-á-á-ni!" vydechla po chvilce a v jejím tónu naplno zazněl úžas i radost ze shledání.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama