Povinná četba - Mezi proudy (Dvojí dvůr)

18. ledna 2009 v 19:15 | Ape.in |  Reader's Book
Základní informace:

Název: Mezi proudy - Dvojí dvůr
Autor: Alois Jirásek
Rok 1. vydání: 1891
Druh: Próza
Bibliografické údaje: Jirásek, A.: Mezi proudy - Dvojí dvůr. Práce, Praha 1949

Informace o díle:

Místo a doba děje:
Příběh se odehrává za vlády krále Václava IV. (1376 - 1400), v okolí Prahy a Křivoklátu.

Námět:
Námětem knihy se stalo husitské období, které vládlo v Čechách a na Moravě ve 14. a 15. století.

Dějová osnova:
Student Jan se o prázdninách vydal ke svému strýci ke Křivoklátu. V hájovně nalezl svou mladou tetu Máří. Byla rozpačitá, protože se právě setkala s mladým mužem, do kterého se okamžitě zamilovala. Byl to arcibiskup Jan z Jenštejna. Když se o tom dozvěděl její muž, nový ohnivec Šíp, velmi se s ní pohádal a ona utekla. Arcibiskup ji přijal a skrýval ji na svých panstvích. Starý Šíp zatím pátral po své ženě. Pomáhal mu v tom královský lovčí pan Jíra z Roztok.
Šípův syn Jeník odjel s Janem po prázdninách do Prahy na studia. Bydleli u malíře Chvala s mladým šlechticem Ctiborem ze Sovojevic. Chvalova sestra Elška se zamilovala do Němce, ale doma to tajila, protože cizinci měli v Praze více práv než Češi. Proti tomu Chval a jeho přátelé bojovali.
Máří byla ukrývána na osamělých místech, kam za ní arcibiskup nepřijel, proto se rozhodla utéct za ním. Zastihla jej před jeho domem, když se vracel z královského plesu. Vrhla se k němu a ptala se zda ji ještě miluje. Arcibiskup ji vyhnal, a tak se před jeho zraky pokusila o sebevraždu. Od té chvíle žil arcibiskup jiným životem. Přestal se veselit a žít v přepychu. Místo toho se kál, obracel se k Bohu, dokonce se i bičoval.Ve svém domě nosil jen žíněné roucho. Svůj majetek prodal a peníze daroval chudým. Máří se podařilo zachránit a dál ji úspěšně ukrývali.
O svatojánské noci se mladý šlechtic Ctibor dostal do konfliktu s Němci. V šarvátce za čest Elšky přišel Ctibor k vážným zraněním. Druhého dne jim podlehl. Všechen svůj majetek věnoval na výstavbu první české univerzity. Elška odešla do kláštera a stala se jeptiškou. V klášteře se setkala s Máří, která prosila o odpuštění svého muže. Elška poslala pro Šípa, ale než přijel Máří zemřela.
V Čechách vládl neklid. Král se pohádal s arcibiskupem a navrhl jeho sesazení z funkce. Miličovým nástupcům se podařilo prosadit, aby na nové univerzitě učili jen Češi a po prázdninách měla být otevřena.

Hlavní postavy:
Jan - Moudrý student, který šel za svým cílem. Po ukončení studií chtěl učit český lid. Byl poctivý, miloval český národ, chtěl napravit církev. Uk.: " "Proč tys se dal připsati k Pražskému učení a proč ty chodíš na lektoř?" ptal se Bernášek opravdově, bez úsměvu, upíraje veliké, poněkud vyvstalé oči na svého druha. "Proč? Abych poznal pravdu, ji miloval a činil a zlého se uměl varovati, abych jiné mohl učiti." "

Jeník - Pilný žák, který se rád učil. Rád kreslil a pozoroval malíře Chvala při práci. Měl úctu ke starším.

Šíp - Tvrdohlavý starý muž, otec Jeníka a strýc Jana, manžel Máří. Žil pod Křivoklátem a zastával funkci královského ohnivce. Ve vzteku na svou uprchlou ženu jednal neuváženě. Po jejím útěku se uchýlil do samoty stal se uzavřeným.

Máří - Hrdá žena, která utekla od svého muže za svou láskou - arcibiskupem. Z nešťastné a neopětované lásky si chtěla vzít život. V klášteře Svaté Anežky, kde byla ukrývána před svou smrtí, nalezla odpuštění a zemřela smířená s Bohem.

Arcibiskup - Mladý šlechtic, zpočátku miloval život a všechny jeho radosti. Svedl Máří, snažil se ji úspěšně ukrývat na svých panstvích. Když se před jeho zraky pokusila o sebevraždu, upnul se k Bohu a snažil se očistit od všech svých hříchů. Byl k sobě velice tvrdý.

Hlavní myšlenka díla:
Hlavní myšlenkou díla je seznámit čtenáře s předhusitskou dobou a společností prostřednictvím příběhu lidí, žijících v této době.

Umělecké a kompoziční prostředky:
Kniha je psána chronologicky, starou češtinou z 19. století, která používá zastaralá slova - Dáliť se věci úžasné.; "Budeš míti tučný a široký teřich, sádlem prorostlý zášijek a lalok utylý, líce ducaté a rumné."; Dies caniculares seu vacationes, t.j. vakací neboli prázdniny, trvavší od zejtří po sv. Markétě až do zejtří po sv. Bartoloměji, minuly, a všichni studenti intitulovaní, t.j. k učení přijatí a zapsaní, kteří na tu dobu z Prahy zmizeli, vrátili se jako včely do úlu ke své "alma mater". V příběhu je obsažen popis.

Hodnocení:

Zpočátku mě kniha příliš nezaujala a byla jsem přesvědčena, že je to nejhorší kniha jakou jsem kdy četla. Postupem času se mi začínala líbit a na konci už mi vůbec nevadilo složité vyjadřování autora. Četla se mi obtížně, ale jsem ráda, že jsem mohla tento příběh prožít spolu s postavami. Líbilo se mi zejména loučení umírajícího šlechtice Ctibora s jeho tajnou a nešťastnou láskou, dívkou Elškou.
Uk.:
Hleděl na ni chvilku dojat, pak zasmušiv se, pravil:
"Já odejdu, ale ty zůstaneš. Ó bys zapomněla! Že mi nebylo přáno,"zamlčel se, pak náhle, citem stržen, dodal: "Ó, že tě tak nemiloval jako já!"
Slova ta Elšku jakoby omráčila. Strnula na okamžik, pak se dala do pláče. Zastřevši rukama líce, bezděky svou pravici z jeho vyvinula. On pak, jako by se zalekl, hleděl na ni, až promluvil: "Odpusť, že jsem toho nesmlčel. Chtěl jsem, aby šlo se mnou do hrobu. Ale - Mně uvěříš. A vzpomeneš někdy na to. Modli se za mne, vzpomeň si někdy, vzpomeň."
"Ó, jak jsi šlechetný. Mne ubohé! Nešťastné!" lkala Elška.
"Vzpomeneš-li na mne?" ptal se tišeji a vztáhl k ní ruku, tu, která za její čest bojovala.
Chopila se jí a zlíbala ji, slzami ji skrápějíc a opakovala: "Do smrti! Do smrti!"
Zajímalo by mě, jak se bude příběh odvíjet dál. Myslím si ale, že v sobě nenajdu dostatek sil, abych si přečetla zbývající díly.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama