Povinná četba - Paní Dallowayová

21. ledna 2009 v 18:13 | Ape.in |  Reader's Book
Základní informace:

Název: Paní Dallowayová
Autor: Virginia Woolfová
Překladatel: Kateřina Hilská
Forma: Próza
Rok 1. vydání: 1925
Bibliografické údaje: Woolfová, V.: Paní Dallowayová. Odeon, Praha 2004

Informace o díle:

Místo a doba děje:
Příběh se odehrává v Londýně v půli června roku 1923.

Dějová osnova:
Clarissa Dallowayvá je starší žena z vyšší společnosti. Jednoho červnového rána jde do květinářství pro květiny na večírek, který večer pořádá. Když se vrátí domů, dozví se, že její manžel byl pozván na oběd k lady Brutonové a začne trochu žárlit. Aby přišla na jiné myšlenky, vezme ze skříně šaty na večírek a jde si je zašít. V tom zazvoní zvonek a ve dveřích stojí její starý přítel Peter Walsh, který se kdysi odstěhoval do Indie. Povídají si a vzpomínají na to, co spolu prožili. Peter se Clarisse svěří, že je zamilovaný, ale jeho přítelkyně je vdaná a on přijel do Londýna, aby zařídil její rozvod. Když odchází, Clarissa ho pozve na svůj večírek. Jak jde po ulici, přemýšlí o ní, o to, jak ji kdysi miloval, vzpomíná na staré časy a staré přátele.
Mezitím Richard Dalloway obědvá s lady Brutonovou a se svým přítelem Hughem Whitbreadem. Lady Brutonová potřebuje napsat dopis do "Timesů" a oni dva jí rádi pomohou. Když Richard odchází, rozhodne se přinést své ženě nějaký dárek a říct jí, že ji miluje. Dá jí růže, ale k tomu, aby řekl "Miluji tě" se neodhodlá. Clarissa to však pochopí. Chvíli si povídají, potom si jde Clarissa odpočinout a Richard pospíchá do výboru.
Současně s tímto příběhem probíhá i příběh Septima Warrena Smithe a jeho ženy Lucrezie. Septimus je těžce duševně poznamenaný válkou, ve které ztratil nejlepšího přítele. Žije ve svém vlastním světě, vše vnímá jinak než lidé v jeho okolí. Nejvíce tím trpí jeho žena Lucrezie, která mu chce nějak pomoci, a proto zavolá doktory. První, doktor Holmes, si s ním neví rady, proto vezme Lucrezia svého muže k doktoru Bradshawovi. Ten pošle Septima na několik týdnů do sanatoria. Doma Septimus pomáhá Lucrezii s výrobou klobouku a vše se zdá být jako dřív. Odpoledne se na Septima přijde podívat doktor Holmes, ale Septimus zpanikaří a vyskočí z okna svého pokoje, jen aby unikl "lidské přirozenosti", jak nazýval oba doktory.
Celý den završí Clarissin večírek, na kterém je přítomno mnoho bohatých lidí a Clarissiných přátel.

Hlavní postavy:
Clarissa Dallowayová - Žena z vyšší střední vrstvy, miluje lili a společnost, je oblíbená hostitelka, citlivá, vnímavá, pravdomluvná, má ráda květiny, ráda se prochází po Londýně, je trochu snob, marnivá a trochu žárlivá.

Peter Walsh - Inteligentní muž, dlouho žil v Indii, v mládí miloval Clarissu, později neměl štěstí u žen, pohrdá pokrytectvím, citlivý.

Septimus Warren Smith - Trpí těžkou duševní poruchou, kterou u něj způsobila účast ve válce a smrt nejlepšího přítele.Lékaři si s ním neví rady, chtějí ho poslat do sanatoria, zpanikaří a ukončí svůj život sebevraždou. Nesmělý, vnímavý.

Lucrezia Warren Smithová - Původem Italka, manželka Septima, milovala ho, těžce nesla jeho duševní poruchu.

Hlavní myšlenka díla:
Autorka zvěčňuje pomíjivé okamžiky, zachycuje myšlenky lidí a ani na okamžik neuvažuje z hlediska vypravěče.

Umělecké a kompoziční prostředky:
Příběh je psán paralelně, spisovatelka střídá dlouhá souvětí obsahující množství závorek s krátkými větami (Šest týdnů.), často používá vykřičníky a otazníky uprostřed vět (Kdyby tak mohla svůj život žít znovu! pomyslela si, když vstoupila do vozovky,...). V knize jsou použita přirovnání (Hala domu byla chladná jako hrobka.), metonymie(v posteli četli Platóna před snídaní; četli Morrise; dokola četli Shelleyho), řečnické otázky (Nebyla to nakonec láska?), personifikace (moře hladilo), dysfemismy (To jsou kecy, děvenko.), opakování stejných slov na začátku vět (Nicméně slunce hřeje. Nicméně člověk se z toho dostal. Nicméně život jde jako vždy den za dnem. Nicméně, pomyslel si, zívl a začal si všímat okolí...) a symboly (odbíjení Big Benu).

Hodnocení:

Kniha byla zajímavá, ale špatně se mi četla. Začátek jsem musela číst dvakrát a někdy jsem se musela vracet o stránku nebo víc zpět, abych zjistila, o kom vlastně ta nebo jiná postava přemýšlí. V této knize je nesmírně těžké sledovat příběh, protože ten ustupuje do pozadí, důležitější je zachycení myšlenek a ty jsou mnohdy chaotické. Velice obdivuji Virginii Woolfovou (a také ostatní spisovatele píšící technikou proudu vědomí), že něco takového byla vůbec schopná napsat. Ruku na srdce, já bych to nedokázala. Vždy uvažuje jako její postava a nikdy jako vypravěč, i když nutno podotknout, že každá z postav má některou z jejích vlastností. Tato kniha byla pro mě novou zkušeností, nikdy jsem žádnou knihu podobného typu nečetla.

Ukázka:
(úvahy Petera Walshe o Clarisse)
Ne, ne, ne! Už ji přece nemiluje! Jenom měl pocit, poté, co ji ráno viděl mezi nůžkami a hedvábíčky, jak se připravuje na večírek, že se nemůže zbavit myšlenek na ni; vracela se znovu a znovu jako náraz pražce ve vagonu; což samozřejmě neznamenalo, že ji miluje; myslel na ni, kritizoval ji, opět se jí, po třiceti letech, snažil cosi vysvětlit. Na první pohled se o ní dalo říci, že je materialistka; příliš jí záleží na postavení, na společnosti a společenském postupu - což je v jistém smyslu pravda; sama se mu k tomu přiznala. (Při troše snahy se z ní vždycky dalo vymámit přiznání; byla pravdomluvná.) Ovšem říkávala, že nesnáší cuchty, staromilce, ztroskotance - to poslední platilo nejspíš jemu; domnívala se, že lidé nemají právo se jen tak poflakovat s rukama v kapsách; musejí něco dělat, něčím být; a tyhle veličiny, tyhle vévodkyně, ty hraběnky obrostlé mechem, s nimiž se člověk setkával u ní v salonu, ač pro něj byly na hony vzdálené čemukoli, co má jen trochu význam, pro ni znamenaly cosi skutečného.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama