Povinná četba - Povídky malostranské

18. ledna 2009 v 21:53 | Ape.in |  Reader's Book
Základní informace:

Název: Povídky malostranské
Autor: Jan Neruda
Ilustrátor: Jiří Šlitr
Druh: Próza
Rok 1. vydání: 1878
Bibliografické údaje: Neruda, J.: Povídky malostranské. Melantrich, Praha 1971

Informace o díle:

Místo a doba děje:
Příběh se odehrává v Praze na Malé Straně v době spisovatelova mládí (1.polovina 19.století).

Námět:
Námětem knihy se stal každodenní život na Malé Straně a příběhy zdejších obyvatel.

Dějová osnova:
1. Pan Ryšánek a pan Schlegl
V hostinci u Štajniců seděli každý večer na stejném místě pan Ryšánek a pan Schlegl. Ačkoli to byli nepřátelé, seděli u jednoho stolu. Byli od sebe odvrácení a nikdy spolu nemluvili. Ti dva se už dlouho neměli rádi, protože oba dva v mládí milovali stejnou ženu. Ta se ale provdala za pana Schlegla.
Jednoho dne pan Ryšánek onemocněl a dlouho se v hostinci neukázal. Když se za několik týdnů uzdravil, opět šel do hostince. Chtěl si zakouřit, ale zjistil, že si zapomněl tabák doma a poslal si pro něj sklepníka. Zatímco čekal, nabídl mu pan Schlegl svůj tabák. Pan Ryšánek s díky odmítl, protože už mu sklepník nesl ten jeho. Oba muži zjistili, že kouří stejný tabák a pan Schlegl řekl panu Ryšánkovi, že se o něj všichni v hostinci báli. Od té doby spolu ti dva zase mluvili.

2. Doktor Kazisvět
Doktor Heribert byl lékař, ale nikdy nikoho neléčil. Jednoho červnového odpoledne se na Malé straně konal pohřeb pana rady Schepelera. Když muži chtěli naložit rakev na vůz, spadlo z ní víko. V tu chvíli šel kolem doktor Heribert a zjistil, že "nebožtík" není mrtví. Pozůstalí se tomu smáli a říkali panu Heribertovi doktor Kazisvět. Doktor Heribert pana radu oživil a uzdravil. Celé město o tomto zázraku mluvilo a všichni chtěli doktora Heriberta za osobního lékaře. On ale nemocného nikdy nepřijal.

3. Psáno o letošních Dušičkách
Každý rok o Dušičkách chodívala slečna Máry na hřbitov s pětiletým děvčátkem a pokládala na dva hroby věnce. Slečna Máry se nikdy neprovdala, ale před lety se o ni ucházeli dva muži. První byl kupec Vilém Cibulka, druhý rytec Jan Rechner. Byli to velice dobří přátelé. Jednoho dne napsal pan Cibulka slečně Máry dopis, ve kterém ji vyznal lásku a požádal ji o ruku. O týden později jí podobný dopis napsal také pan Rechner. Slečna Máry byla v rozpacích a nevěděla, kterému z mužů má dát přednost. Další dopis byl opět od pana Rechnera. Psal, že ji dobrovolně přenechává svému příteli Cibulkovi. Následující den obdržela slečna Máry dopis od pana Cibulky, ve kterém stálo, aby se provdala za jeho přítele pana Rechnera. Slečna Máry čekala, zda se některý z mužů nerozhodne jinak. Po dvou letech zemřel pan Rechner a čtyři měsíce nato také pan Cibulka. Každý rok o Dušičkách muselo pětileté děvčátko rozhodnout, ke kterému hrobu půjde Máry jako první. Uprostřed mezi těmito hroby koupila slečna svůj hrob, kde bude jednou odpočívat.

Hlavní postavy:
V každé povídce jsou jiné hlavní postavy. Jsou to lidé žijící na Malé Straně v době autorova mládí, někdy i autor sám.

Hlavní myšlenka díla:
Autor chtěl představit charakteristické zvláštnosti Malé Strany a zdejší život tak, jak na něj vzpomíná z dob svého mládí.

Umělecké a kompoziční prostředky:
Příběhy jsou vyprávěny různými způsoby - zcela objektivně (Doktor Kazisvět), autor je skryt v jedné postavě (Večerní šplechty-Hovora), některé mají autobiografický charakter (Svatováclavská mše). Autor používá popis, přímou řeč, střídá vážný, humorný a satirický tón.

Hodnocení:
Kniha se mi líbila, přečetla jsem ji celou, i když jsme měli číst pouze tři libovolné povídky. Je zde pěkně popsané prostředí, a proto člověk může srovnat, jak vypadala Malá Strana v
19. století a jak se za tu dobu změnila. Je to zajímavá kniha plná příběhů, které se skutečně staly. Líbilo se mi, že každý příběh byl úplně jiný. Některé byly veselé jiné smutné nebo tragikomické. Tím kniha zaručí, že se čtenář téměř nikdy nenudí. Navíc může přeskakovat kapitoly bez výčitek svědomí nebo bez obav, že vynechá něco důležitého. Nebylo pro mě jednoduché zvolit pouze tři příběhy, které by nejlépe vystihly atmosféru knihy. Nedokážu přesně říci, který příběh se mi líbil nejvíce, protože se mi jich líbilo hned několik.

Ukázka:
(Pan Ryšánek a pan Schlegl)
Přicházeli k šesté hodině, ten dnes o minutu dřív, ten zejtra. Pozdravili zdvořile na všechny strany a každého, jen jeden druhého ne. Sklepník jim odebral v létě klobouk a hůl, v zimě huňatou čepici a plášť a pověsil ho na hřebík za jejich místem. Pak svlečený zakýval jako holub svrchním tělem -, pak se opřel jednou rukou o svůj roh stolku (pan Ryšánek tedy levou rukou, pan Schlegl pravou) a pomalu si sedli zády k oknu, obličejem ke kulečníku. Když přišel tlustý hostinský, stale se usmívající a brebencující, nabízet první poslušný šňupec, musel u každého zaklepat na pikslu znovu a znovu pronést poznámku, že máme dnes venku krásně. Sic by byl druhý již šňupce nevzal a slov přeslechl. Nikdy se nepodařilo komukoli rozmlouvat s oběma najednou. Nikdy sobě nevšiml ani za mák jeden druhého, to individuum za stolkem pro něho vůbec nebylo.
Sklepník postavil před ně po sklenici piva. Po chvilce - ale nikdy ne najednou, pozorovaliť se ovšem vzájemně vzdor vší nevšímavosti - obrátili se k stolku, vyndali z náprsní kapsy velkou, stříbrem kovanou pěnovku, ze šosu váček naplněný tabákem, nacpali, zapálili a odvrátili se od okna zas. Tak seděli po dvě hodiny, vypili po třech sklenicích piva, pak se zdvihli, ten dnes o minutu dřív, ten zejtra, zastrčili dýmku, schovali váček, sklepník je oblékl a oblečený poroučel se všem, jen svému sousedovi ne.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama