Povinná četba - Povídky z jedné kapsy

21. ledna 2009 v 18:20 | Ape.in |  Reader's Book
Základní informace:

Název: Povídky z jedné kapsy
Autor: Karel Čapek
Forma: Próza
Rok 1. vydání: 1929
Bibliografické údaje: Čapek, K.: Povídky z jedné kapsy. Státní nakladatelství krásné literatury a umění, Praha 1964

Informace o díle:

Místo a doba děje:
Povídky se odehrávají v době autorova života převážně v Čechách.

Námět:
Autor se inspiruje denními zprávami z černé kroniky.

Dějová osnova:
V knize je 24 povídek, vybrala jsem si tři, ke kterým napíšu stručný děj.

Naprostý důkaz
Vyšetřující soudce Mates nikdy ničemu a nikomu nevěřil. Jediné, čemu věřil, byla náhoda. Jednou podezříval svou ženu Martu, že je mu nevěrná s jistým Arturem. Pořád ji vyslýchal, ale nic se nedozvěděl. Potom jela Marta do Františkových Lázní a on ji tam nechal hlídat. Marta mu psala dopisy, ale jednoho dne dostal dopis nadepsaný Drahý Arture! Přečetl si jej a zjistil, že se Martě po něm stýská, že by ho ráda viděla, ale že on má jistě mnoho práce a je teď tak nervózní. Druhý den jel soudce Mates za svou ženou do lázní, už ji nepodezíral a snažil se jí to nějak vynahradit. Netušil ale, že dopis adresovaný Arturovi byl podfuk, který na něj vymyslela jeho žena se svým milencem.

Rekord
Četník Hejda nahlásil okresnímu soudci Tučkovi zvláštní případ těžkého ublížení na těle. Cihlářský dělník Václav Lysický uhodil skoro šesti kilogramovým kamenem statkáře Františka Pudila. Ten utrpěl zlomeninu kloubu, frakturu ramenní a klíční kosti, krvácející ránu v ramenním svalu, přetržení šlachy a svalového pouzdra. Soudce se divil, co je na tom tak divného a četník mu vše vyprávěl.
Pudil se šel večer podívat do svého sadu a nachytal tam na stromě nějakého kluka, jak mu krade třešně. Stáhl ho ze stromu a začal ho bít řemenem. Sad končil na břehu řeky a na druhém břehu volal na Pudila Václav Lysický, aby chlapce pustil. Pudil neposlechl a bil chlapce dál, proto po něm Lysický hodil kamenem.
Když četník Hejda vše prozkoumal, zjistil, že Lysický hodil kamenem 19 metrů. Soudce se s Hejdou shodl na tom, že by to mohl být nový světový rekord ve vrhu koulí. Vzali Lysického znovu k řece a chtěli, aby jim to předvedl, ale ten už to podruhé nedokázal. Trval však na tom, že to opravdu hodil. Okresní soudce a četník Hejda se naštvali a chtěli ho obvinit ještě z poškození cizího majetku, protože vytáhl kámen z Pudilovi hráze.

Propuštěný
Antonín Záruba byl podmínečně propuštěný z věznice, kde si odpykával doživotní trest za vraždu své manželky. Když vyšel na ulici, zdálo se mu, jakoby byl v jiném světě. Nemohl Prahu poznat. Všude bylo mnoho lidí a automobilů. Na to nebyl zvyklý, a tak málem skončil pod jejich koly. Záruba nevěděl, kam má jít, proto se rozhodl, že pojede domů k bratrovi. Potřeboval se dostat na nádraží, ale nevěděl kudy. Chtěl se někoho zeptat, ale nedokázal ze sebe vypravit jediné slovo. Když uviděl před sebou dav lidí, napadlo ho, že možná míří také na nádraží a přidal se k nim. Za chvíli šel v čele davu a spolu s ostatními si pobrukoval nějakou píseň.
Najednou se vedle něj objevili policisté a chtěli ho zatknout. Záruba se vyděsil, kopal kolem sebe a popral se s nimi. Druhý den se měl konat soud. Státní zástupce, předseda senátu a státní návladní si nevěděli rady, jak by ho z toho dostali ven. Bylo jim ho líto, byl to přece takový hodný člověk. Rozhodli se, že to svedou na pominutí smyslů. K líčení nakonec nedošlo, protože se Záruba té noci ve své cele ze strachu před trestem oběsil.

Hlavní postavy:
V každé povídce jsou jiné hlavní postavy, někdy se jedna postava objevuje v několika povídkách (dr. Mejzlík). Hlavní postavy jsou většinou kriminalisté, zločinci nebo lidé hledající pravdu či spravedlnost.

Hlavní myšlenka díla:
Autor chce poukázat na to, že všechny záhady se dají vyřešit zdravým rozumem a bystrým logickým úsudkem, ale určitou váhu přikládá také náhodě.

Umělecké a kompoziční prostředky:
Povídky jsou psány různě, některé chronologicky, jiné retrospektivně. Autor používá přímou a nepřímou řeč, přirovnání (kámen veliký jako lidská hlava), personifikaci (šlépěje odbočují z chodníku a míří přes ulici k jeho vrátkům), pejorativa (lump, pacholek...), dysfemismy (to byl tamní idiot, hluchoněmá bláznivá káča), hypokoristika (Toník, Martička...), nespisovná slova (pane vachmajstr).

Hodnocení:

Kniha se mi líbila a dobře se četla. Je psána stylem, který je blízký každému čtenáři. Nejsou zde složité větné konstrukce a její jazyk je srozumitelný a lidový. Všechny příběhy jsou psány podle skutečných událostí, což mě osobně baví mnohem víc než ty smyšlené. Každý příběh je jiný, a přesto mají něco společného. Je v nich tolik potřebný humor i špetka napětí, mnohdy dokážou čtenáře i velmi překvapit. Je to kniha, u které se člověk nenudí. Ráda čtu povídkové knihy, protože jednotlivé povídky na sebe nenavazují a já mohu takovou knihu kdykoli přestat číst a pak se k ní vrátit, aniž bych musela vzpomínat na předchozí děj. Tuto knihu jsem ale přečetla najednou.

Ukázka z povídky Naprostý důkaz:
Přibližně v téže době řekl mladý muž, zde nazývaný Arturem, paní Martičce: "Tak co, holčičko, pomohlo to?"
"Co, miláčku?"
"Ten dopis, cos mu tehdy jako nedopatřením poslala."
"Pomohlo," řekla paní Marta a zamyslila se. "Víš, hochu, já se ti až stydím, že mně on, Franci, teď tak hrozně věří. On je na mne od té doby tak hodný... Ten dopis ti pořád nosí na srdci." Paní Marta se zachvěla. "Je to vlastně strašné, že... že ho tak klamu, nemyslíš?"
Ale pan Artur to nemyslil; aspoň tvrdil, že rozhodně ne.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Bára Bára | 16. ledna 2011 v 19:40 | Reagovat

díky moc,to je to co potřebuju

2 adamantly adamantly | Web | 17. srpna 2015 v 16:27 | Reagovat

Content article 7 administrator http://x.downloadcenter.cz/content-article-7-administrator.html Windows 10 cd key ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama