Povinná četba - Směšné lásky

21. ledna 2009 v 18:51 | Ape.in |  Reader's Book
Základní informace:

Název: Směšné lásky
Autor: Milan Kundera
Forma: Próza
Rok 1. vydání: 1963, 1965, 1968 - 3 díly, později vydané souborně
Bibliografické údaje: Kundera, M.: Směšné lásky.Atlantis, Brno 1991

Informace o díle:

Místo a doba děje:
Děj se odehrává na různých místech v Čechách v 60. letech 20. století.

Dějová osnova:
Já, truchlivý bůh
Hezký ctižádostivý mladík Adolf byl zamilovaný do Jany, studentky zpěvu. Kupoval jí květiny a všelijak jí nadbíhal, ale marně. Jana ho chvíli využívala, pohrávala si s ním a pak vše ukončila. Adolf si brzy našel jiné děvče, ale na Janu nezapomněl a chtěl se jí pomstít. Se svým přítelem řecké národnosti Apostolem vymysleli plán pomsty. Adolf ho oblékl do luxusních šatů a potom ho Janě představil jako slavného a bohatého dirigenta Řecké státní opery Achilla. Apostol Janě lichotí v řečtině a Adolf jakoby překládá, ač sám řecky neumí ani slovo a obdivná slova si vymýšlí. Apostol se naoko zajímá o její zpěv a proto společně odcházejí do Adolfova bytu. Adolf po chvíli odchází a nechává je o samotě. O dění v jeho nepřítomnosti mu potom jeho přítel horlivě vypravuje. Řek se do Jany také zamiluje a chce jí o podvodu říci. Jana si ho však v obyčejném oblečení na ulici ani nevšimne. Adolf se trápí, protože se jeho intriky obrátily proti jeho původnímu záměru. Chtěl sám sebe pobavit, příteli dopřát krátké rozptýlení a Janu ponížit a zneužít. Nevyšlo mu ani jedno. Zjišťuje, že údajná pomsta byla jen záminkou, aby se k Janě mohl opět přiblížit a mluvit s ní, protože je do ní pořád zamilovaný.

Zlaté jablko věčné touhy
Hlavními hrdiny příběhu jsou dva přátelé. Jeden z nich, vypravěč, považuje svého přítele Martina za profesionálního svůdníka žen. Nechává se tedy táhnout za erotickými dobrodružstvími s Martinem a doufá, že mu bude také nějaká žena dopřána. Martin má vypracovaný plán, jak ženy svést a vždy se mu to podaří. Má ale manželku, kterou nadevše miluje a nikdy by ji nepodvedl. Veškeré svádění žen považuje jen za hru a způsob, jak si udržet mládí.

Eduard a Bůh
Eduard je vesnický učitel, který chodí s katoličkou Alicí. Chce získat její tělo, ona to však odmítá kvůli víře. Proto ze sebe začne dělat horlivého katolíka a doufá, že tak Alici získá. V době komunismu nejsou však katolíci moc vítáni, a tak Eduard začne mít problémy s vedením školy. Aby zabránil vyhození ze školy, začne lichotit ředitelce. Té se Eduard zalíbí a dojde k jejich bližšímu seznámení. Nakonec Eduard dosáhne svého i s Alicí, ale poté zjistí, že to byla velká chyba a že se tím jejich vztah pokazil. Rozejde se s ní, i když toho v zápětí velmi lituje.

Hlavní postavy:
Hrdinové jsou nejčastěji lidé postižení politickou situací, jsou káráni za nepřístojné chování, za individualismus či za neuspořádaný soukromý život. Jsou to muži toužící po ženě, svádějící a více či méně ve svém konání úspěšní. Snaží se vymanit z běžného života, ale jejich pokus jít vlastní cestou je posléze samotné zaráží, protože události se odehrají jinak, než si představovali.

Hlavní myšlenka díla:
Hlavním tématem povídek jsou milostné vztahy, ale autor skrytě kritizuje poměry v Československu ve druhé polovině 20. století. Ty se promítají do vztahů hlavních hrdinů. Autor také kritizuje společnost.

Umělecké a kompoziční prostředky:
Povídky jsou psány chronologicky, jsou vyprávěny muži, autor používá přirovnání a personifikaci (Jejich štěstí se mi vbodlo do srdce jak hřebík.), srozumitelný jazyk, přímou řeč.

Hodnocení:

Kniha se mi líbila, dobře se četla, byla zajímavá. Je to kniha, u které se člověk nenudí. Povídky byly humorné, ale také kritizovaly lidské chování a politický režim. Občas mě překvapilo, jak hlavní postavy - muži přemýšlí o ženách. Protože tuto knihu psal také muž, tak asi všichni muži uvažují stejně. Bylo tedy zajímavé nahlédnout jim do mysli.

Ukázka:
Přistoupiv k stolu přítelovu, pravil jsem: "To je, Janičko, mistr Achilles Apostolos. Ejnaj gar estin Jana Malátová."
Apostol vstal a podával Janičce ruku. Řekl při tom jakási řecká slova, jimž jsem samozřejmě, nemusím to snad zdůrazňovat, nerozumněl.
"Mistr říká, že je velmi šťasten," povídám Janičce.
Janička se zapýřila a sedla si na mou židli. Musil jsem si vypůjčit od sousedního stolu jinou a přisedl jsem.
Janička se velmi pýřila. Apostolek se na ni usmíval.
"No, Janičko, nestyď se. Mistr je velice skromný. Jak vidíš, je mlád, a už šéfdirigentem athénské opery."
"Zeptej se mistra," povídala Jana, "jak se mu líbí v Brně."
Obrátil jsem se na Apostola: "Ho makrobos ofthakoj Brno?"
Apostol řekl několik řeckých slov a já jsem tlumočil: "Mistr říká, že se mu tu velice líbí, avšak od chvíle, kdy vidí tebe, zdá se mu Brno krásnější než Neapol, na jejíž pláže často ve svém dětství jezdil."
Janička byla rudá jak krocaní zadek. Ale neskláněla oči.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama