Povinná četba - Zpěvy páteční

18. ledna 2009 v 21:58 | Ape.in |  Reader's Book
Základní informace:

Název: Zpěvy páteční
Autor: Jan Neruda
Rok 1. vydání: 1896
Druh: Poezie
Bibliografické údaje: Neruda, J.: Zpěvy páteční. Státní pedagogické nakladatelství, Praha 1957

Informace o díle:

Tematické okruhy básní:
Básně jsou vlastenecké, poukazují na stav české společnosti ve 2. polovině 19. století. Autor používá biblické motivy. Jsou zde básně vyjadřující důvěru v lepší budoucnost (Moje barva červená a bílá, Jen dál) i básně o utrpení národa (Láska).

Charakteristika oddílů sbírky:
Sbírka není členěna na oddíly, obsahuje 11 básní, každá z nich je pojmenovaná. Názvy básní: Moje barva červená a bílá, Anděl strážce, Matka sedmibolestná, Ecce homo, V zemi kalichu, Ukolébavka vánoční, Za srdcem!, Láska, Ve lví stopě, Jen dál!, Ku vzkříšení!.

Charakteristika žánru:
Lyrické básně, vyjadřující utrpení národa, úzkost, naději i víru v lepší budoucnost.

Forma básně:
Ukázka:
Láska
Srdce to lidské - ach bože, prebože -
za zlobu móže snad, za lásku nemóže!

Že prý jsi, národe, božím tom na světě
jako to bodláčí, v cestě jež zakvěte,
jako to děťátko, které se z chudiny
zrodilo za těžké, neblahé hodiny.
Takému dítěti, nouze jež kolíbá,
každý se ve světě zdaleka výhýbá,
a kdo se přiblíží, blíží se v pohaně:
"Kéž jsi se zalklo už, proklaté cikáně!"

Ej co ty řeči! co všechny ty klevety!
Letím ti, miláčku národe, v ústrety,
jako ta dívčice, lidská ta pěnice,
milenci letí vstříc v horoucí písničce:
"Hledím ti v oči, byť světu se rouhaly.
Hladím ti ruce, byť hadi v nich šlehali.
Rty moje na tvojich hladově ulpějí,
byť jsi měl po retech jedových krůpějí.
Rámě mé toužebně hrdlo tvé ovíjí,
byť ti zlá choroba visela na šíji."

Nejsi však, nejsi, jak lidé tě dělají:
ruce a šíje tvá sněžně se bělají.
Nejsi, jak říkají, zvětřilý v chudobě,
na prsou matky své slýchal jsem o tobě:
tlouklo tak měkounce srdce to mateří
ptačí jak srdéčko, ustlané do peří.
Nejsi, jak říkají, zlotřilý v porobě,
v očích své matičky čítal jsem o tobě:
povídka dojemná o zlatém člověku,
jehož bůh zachovej od věků do věků!

Koho bych miloval širém tom na světě!?
Srdce je vždycky ach srdcem jen dítěte -
do stáří, do skonu volá si po matce.
Přežil jsem matku svou, žiju jen památce -
přežil jsem lásku svou, měl jí tak nakrátce -
všechno jsem oplakal, zase se osvěžil -
tebe bych, národe, tebe bych nepřežil!

verš - Každá sloka má jiný počet veršů.
rým - Rým je sdružený, rýmují se vždy dva verše.
rytmus - Rytmus je sylabotónický.

Básnické prostředky:
Autor používá přímou řeč, personifikaci (paprsky slunce po obrazech hrají), apostrofu (Bože, cos nasil trpkosti do této naší země!), epizeuxis (Spi, Jezulátko, spi!), zdrobněliny, anaforu (Jinde-li slunce je - u nás je sníh, jinde-li vánek je - bouře nás střásá).

Hodnocení:
Tato kniha je sice uznávanou klasikou, ale mě se příliš nelíbila. Byla trochu jednotvárná a neustále se v ní objevovaly biblické motivy. Možná se neumím vžít do společenské situace v době, kdy byla napsána. V dnešní době nemá vlastenectví takovou váhu jako dříve. Nicméně je tato kniha přímým vyznáním Nerudova vztahu k osudům národa a je také odkazem nejen pro naši, ale i pro budoucí generace. K dobru jí mohu přičíst, že nebyla vůbec dlouhá a když se na ni člověk soustředí a zvykne si na tehdejší jazyk, čte se docela dobře.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama