Chemie a já

7. května 2009 v 17:00 | Ape.in |  Chemical Sheets
Chemie je nedílnou součástí mého života. A můj další osud s ní bude pravděpodobně úzce spjat. Povím vám příběh, bude nudný a bude o mně. Jak jinak. Ale bude taky trochu o chemii. Chtěla bych vám totiž přiblížit můj vztah k tomuto vědnímu oboru.
Poprvé jsem se s chemií setkala na základce v 8. třídě asi jako každý. Tenkrát mě ani ve snu nenapadlo, že to bude v mém životě nějak významné. Neučila jsem se špatně, takže mi šla i chemie. Občas se dokonce stávalo, že jsem při písemce psala obě varianty - jednu svou a jednu spolusedícímu spolužákovi. Už v prváku na gymplu jsem věděla, že z chemie budu maturovat. Nebylo to proto, že bych jí nějak moc milovala, ale chtěla jsem jít na veterinu nebo na medicínu. Postupně mě to začalo bavit, ale pořád jsem měla nejradši biologii. Ve třeťáku už byla chemie můj oblíbený předmět, chodila jsem na seminář, povinně jsem absolvovala olympiádu a i když jsem většině věcí moc nerozumněla, bavilo mě to. Samozřejmě jsem se musela tvářit jakože všemu rozumim a všechno umim, ale ruku na srdce prostě to tak nebylo, ale aspoň jsem se snažila.
Přišel čtvrťák, kdy jsem si musela podat přihlášky na vysoké školy, a tehdy nastal ten zlomový okamžik. Byla to chvíle, kdy jsem se rozhodla podat si přihlášku na VŠCHT. Byla to pro mě taková záchrana, vlastně jsem tam jít nechtěla, pořád jsem toužila léčit a uzdravovat, ale brali bez přijímaček, takže volba byla jasná. Zlomový okamžik číslo dvě nastal, když mě na žádnou pražskou medicínu nepřijali, už zbývala poslední přihláška právě na VŠCHT. V tu chvíli to byla sázka do loterie, protože kdyby mě nevzali ani tam, měla bych smůlu. Naštěstí to vyšlo, ale stejně jsem z toho nebyla nijak extrémně nadšená. Samá chemie, skoro žádná biologie, kterou jsem tak milovala a kterou jsem chtěla studovat nejvíc.
V září jsem se oficiálně stala studentkou Vysoké školy chemicko-technologické v Praze, začala jsem zjišťovat, že chemie je úžasná věda a k mému velkému překvapení, že mě biologie už tak neláká a nepřijde mi už tak zajímavá. Jedinou přednášku z biologie, kterou jsme měli, jsem pravidelně vynechávala, zato chemii jsem si nemohla nechat ujít. Konečně jsem začala objevovat souvislosti tam, kde původně nebyly. Jako kdyby chemie byla jedna velká záhada a já mám tu možnost proniknout do jejích tajů. Chemie mě buď fascinuje nebo otravuje, to když se musim učit stránky rovnic a mechanismy reakcí. Taky jsem konečně pořádně zjistila, že všechno se musí pochopit a nestačí se nabiflovat učebnici.
Teď jsem pyšná na to, jakou školu studuju, nechápu, jak jsem mohla chtít jít na medicínu a asi bych už neměnila (i když každý má své slabé chvilky, kdy si říká proč jsem nešel tam a tam).
Takže sečteno podtrženo chemie pro mě v tuto chvíli znamená hodně. Je to něco, co mě bude živit, něco, co mě baví a zajímá a jsem ráda, že mě osud zavál až sem. Život je jedna velká náhoda a občas skončíte někde, kde byste to ani ve snu nečekali.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama