Červen 2009

Homelessák a toastovač

29. června 2009 v 16:54 | Ape.in |  Writings
Předělávali jsme kuchyň a vyhazovali staré a nepotřebné krámy. Co chvíli jsem chodila ke kontejnerům s taškama zbytečností. Mezi nimi byl i starý a roky nepoužívaný, nicméně stále funkční toastovač. Právě když jsem vyhodila do přeplněného kontejneru první tašku, ve které byl i toastovač, a chystala se tu další narvat do jiného, objevil se homelessák. Vybaven všudypřítomným klackem, coby pomocníkem při hledání věcí, které by se mu mohly ještě hodit a zpola zaplněnou igelitkou, rozhlížel se, na který kontejner se vrhne jako první. Na první pohled složité rozhodování jsem mu usnadnila já. "V támhletý popelnici je uplně funkční toastovač" pravila jsem tónem podobným prodavači v teleshopingu. Homelessák se k ní nadšeně rozeběhl a něco si spokojeně brblal. Se zájmem jsem ho sledovala a měla jsem skvělý pocit, že ten starý toastovač tomu pánovi udělal takovou radost. Jenže tady mě homelessák pěkně převezl. Místo toho, aby si toastovač uložil do připravené igelitky a doma ho ještě nějakou dobu používal, uřízl mu šňůru. Šňůru si nechal a zbytek zahodil zpět do kontejneru. Tím mě ale fakt naštval. Myslela jsem si, že by ten toastovač mohl někomu potřebnému ještě nějakou dobu sloužit. Vždyť byl plně funkční, což tohoto homelessáka zřejmě nezajímalo. Celá v šoku jsem se vrátila zpět domů.

Představa, že lidé, které někteří z nás potkávají každé ráno u popelnic nebo je vídají, jak jedou po městě s kárkou či starým kočárkem, hledají v těch popelnicích snad jídlo nebo věci do domácnosti, je mylná. Když vyhodíte polotvrdý, ale neplesnivý rohlík nebo chleba a říkáte si při tom, že si ho někdo potřebný vezme, tak se opět mýlíte. Tito lidé vaši pomoc nepotřebují. Nepotřebují ani vaši lítost. Oni si svůj život vybrali sami. Hrabání v popelnicích je pro ně něco jako jistý druh práce. Je to pro ně výhodné, protože vše, co najdou, dávají do sběru, kde jim za to náležitě zaplatí. Jejich výdělek činí čistou mzdu, nic není zdaněno, ani korunu z toho nedají na sociální a zdravotní pojištění. To místo nich platí stát, a tedy daňoví poplatníci, tudíž my. Pořád si myslíte, že to jsou chudáčci, kteří nemají co jíst a aby mohli vůbec žít, hledají staré krámy, které ti movitější a konzumní společností ovládaní lidé vyhodili?

Diplom od mého SB Kamči

28. června 2009 v 14:20 | Ape.in |  Diplomas
Dostala jsem diplomek od Kamči za SB :-) Je zajímavej, že jo? Mě se líbí, děkuju moooc :-)

Setkání s louhem na vlastní kůži

26. června 2009 v 13:43 | Ape.in |  Chemical Sheets
Tohle je můj nejvtipnější chemický zážitek a i když vím, že se mi toho v budoucnu stane určitě ještě hodně, tak tenhle příběh bude pořád patřit k těm nejlepším. Stalo se to asi před dvěma lety a ne mojí vinou. A co hůř stalo se to doma.
Každému se určitě někdy povede ucpat odpad, on to totiž není takový problém. No nám se ucpal dřez. Máma měla skvělej nápad nasypat do něj louh v domnění, že dřez začne odtékat a jeli jsme nakupovat. V té době jsem ještě byla tak říkajíc nechemik, takže mě vůbec nenapadlo říct jí, že to není zrovna nejlepší nápad. Byli jsme pryč několik hodin a když jsme se vrátili, dřez nejen že neodtékal, ale ucpal se úplně. On totiž hydroxid sodný je hygroskopický, tudíž pohltí veškerou vlhkost, kterou potká a to taky udělal. Mamina samozřejmě měla hydroxid ve formě takovejch těch šupinek, který jsou docela velký a i se docela hůř rozpouštěj a ne kuličky, který jsou malý a rozpouštěj se líp. Milej louh teda vskáklul všechnu vlhkost, kterou v tom dřezu našel a totálně ho zabetonoval.
Teď co s tim? Voda, a to ani horká, s tim ani nehla, a čekat, jestli se to vůbec někdy rozpustí, by bylo asi na dlouho. V tuto chvíli máma přišla s dalším super nápadem. Vyndala si lavór a vidličku na maso, rozšroubovala sifón a jala se louh vydolovat ručně. Chemik se při tý představě asi chytí za hlavu :D Mě bylo úplně jedno, co si s tim udělá a v klidu jsem si brouzdala po internetu.Máma úspěšně šťourala, při tom si samozřejmě poleptala ruce.
Pořád se mě to tak nějak netýkalo. Začalo se mě to týkat ve chvíli, kdy se mi chtělo na záchod. Nic netušíc jsem spokojeně dosedla na prkýnko a ejhle. Maminka totiž chodila sypat vlhkej hydroxid do záchodu a zřejmě ho sypala i vedle. Poleptala jsem si prdel xD Poučená o tom, jak se zachovat při poleptání kyselinou nebo zásadou, jsem pospíchala do koupelny pod sprchu. Prdel mě stejně pálila ještě celej zbytek dne. Od tý doby vim, že louh se nesmí nasypat někam do odpadu a nechat bejt. Odpad by se měl proplachovat nebo v lepším případě místo pevného hydroxidu použít roztok.
No znáte někoho, kdo by si poleptal prdel hydroxidem? Asi jsem jediná xD

Diplomy pro SBénka

25. června 2009 v 10:58 | Ape.in |  Diplomas
Konečně jsem měla dost času udělat slíbený diplomy pro SB's takže tady jsou a ostatním SBéčkům připomínám, že pokud budou chtít taky diplom, tak ať mi nechaj vzkaz v komentech :-)



Doufám, že se budou líbit :-)

Diplomek od nového SBéčka

25. června 2009 v 10:16 | Ape.in
Moje nové SB je Dark-Princess, její blog najdete tady: http://geworfen.blog.cz Musím uznat, že se mi její blog vážně líbí, takže doporučuju se na něj podívat. Od nového SBénka jsem dostala diplomek. Děkuju za něj i za spřátelení ;-)


Nechť; budiž; je-li; jestliže; mějme; řekneme, že ... už nikdy víc

24. června 2009 v 18:35 | Ape.in |  Dear Diary
Konečně. Na tuhle chvíli jsem čekala rovných 14 let. 14 let mi matika otravovala život. Ode dneška už mi ho otravovat nebude. Udělala jsem poslední zkoušku z tohohle děsnýho předmětu a matika tím pro mě končí. Už nikdy se jí nebudu muset učit a už nikdy se jí taky učit nebudu. Pořád jsem ochotná učit jí někoho jinýho, ale to neni stejný. Tahle událost by možná stála za oslavu :-) Mno bylo to dlouhejch 14 let, během nichž jsem matiku občas měla ráda a občas jí nenáviděla. Spíš to druhý xD Teď mi muže bejt volná a asi mam na ní už neutrální názor :-)

Nové SB + diplomek

23. června 2009 v 22:54 | Ape.in |  Diplomas
Mám nové SB - Igelitky, adresa blogu zde: http://igelitky.blog.cz/ dostala jsem od nich takovejhle nádhernej diplomek :-)
holky děkuju :-) uplně mi připomněl, jak moc se těšim na NM :-)
Protože budu Igelitkám a Kamče dělat diplom za SB, tak mě napadlo, jestli třeba ostatní SBénka nechcete taky diplom. Kdyžtak mi nechte vzkaz jestli jo nebo ne a případně co na něj.
A kdybyste si na mě zejtra (ve středu) mezi 11. a 2. vzpomněli a drželi mi palečky, tak vám budu moc vděčná ptž dělam ústní z matiky a moc to neumim :-(

Něco málo o Skelanimals

23. června 2009 v 12:30 | Ape.in |  Translations
Co je Skelanimals?
Skelanimals je americká značka produkující oblečení, doplňky, tašky, peněženky, parfémy, skateboardy a mnoho dalšího. Je oblíbená hlavně u stylů scene a emo, a to hlavně kvůli motivu roztomilých, ale mrtvých zvířátek. Jejich motto je: "Dead animals need love too" (I mrtvá zvířata potřebují lásku) nebo "My heart for yours" (Moje srdce pro tvé)
V ČR je tato značka zatím poměrně špatně k sehnání, doufejme, že se to brzy změní k lepšímu, protože skelanimals si získávají stále větší oblibu. Něco málo seženete zde: http://www.catgang.cz, plyšáky a figurky zde: http://eshop.stargate.cz a plakáty tady: http://www.posters.cz

Kdo jsou Skelanimals?
Skelanimals jsou rozkošná zvířátka, které potkala předčasná smrt - většinou kvůli jejich vlastní nezodpovědnosti a neuváženému chování. Hledají domov a někoho, kdo by o ně pečoval a miloval je, ale nemůže to být každý. Mají rádi dobrosrdečné lidi, konec konců oni jsou jen kostry. Potřebují vás, aby jim bylo teplo a útulno. Jejich nejoblíbenější činnost je tulení, zejména když se spolu díváte na horor.



překlad: Ape.in
upozornění: kopírujte se zdrojem a creditem, děkuji

Český dabing Stmívání

21. června 2009 v 23:58 | Ape.in |  Movies, TV Series & Videos
Tak tohle je špatný. To je tak špatný, že mě to dokonce donutilo napsat o tom článek. Na youtube pronikly první ukázky českého dabingu ke Stmívání. Asi bych měla bejt objektivní, ale prostě němůžu. Horší hlasy pro Roberta a Kristen už asi fakt vybrat nemohli. Edward nezní ani minimálně sexy, spíš jako ňáký malý dítě a ne sexy a úžasnej upír. A Kristen taky škoda mluvit. Prostě a jednoduše nikdy mě nikdo nedonutí koukat na ten film s českym dabingem. Možná jde o zvyk a člověk, kterej to nikdy neviděl v originále si ničeho nevšimne, ale mě se ten dabing prostě nelíbí. No posuďte sami.




6. SBčko

20. června 2009 v 15:45 | Ape.in
Moje další nové eSBéčko je WeWu, odkaz na její stránku je zde: http://wewunkyblog.blog.cz/
Děkuju za spřátelení ;-)

Psychowalkman

20. června 2009 v 13:07 | Ape.in |  Dear Diary
Už pár dní se tu neobjevilo něco na čtení, spíš jenom takový oznámení. Takže jsem tu dneska s něčim dalšim.
Začátkem června jsem si pořídila AVS přístroj - psychowalkman, tak mě napadlo o tom napsat článek, až to budu mít pořádně vyzkoušený.
Nevím jestli to znáte, Pražákům to minimálně jednou týdně cpe deník Metro v reklamě na celou stránku, takže se člověk prostě nevyhne tomu, aby si jí nepřečet. Ono totiž v těch novinách často nic pořádnýho neni a než vůbec dojedete do školy, tak máte dočteno a co máte dělat ve škole že jo. To jsem asi trochu odbočila xD
AVS je zkratka audiovizuální stimulace. Funguje to tak, že vám to pouští světelný záblesky a zvukový šumy, a tím to stimuluje mozek a ovlivňuje jeho chování.
Wikipedie o tom píše toto: "Audiovizuální stimulátor přivádí periodické optické stimuly na LED diody brýlí a současně působí také periodická zvuková stimulace. Frekvence a typ stimulace se mění podle specifického cíle. V průběhu stimulace dochází v mozku k efektu strhávání rytmů, které způsobuje postupné přelaďování z jednoho stavu vědomí do jiného. Ovlivňuje především výskyt úrovní frekvenčního spektra, které vysílají jednotlivé části mozku. Vzhledem k tomu, že při různých stavech mysli mozek vysílá různé druhy frekvenčního spektra, předpokládají, že je možné stav mysli ovlivnit působením AVS stimulace a tak pomáhají při stresu, dále při chronickém únavovém syndromu, používání AVS zlepšuje studijní výsledky atd."
Dost nudnejch keců wikipedie a teď pár nudnejch keců uživatele xD AVS přístroj se skládá z brýlí, sluchátek a samotného přístroje, který je o něco menší než bývaly walkmany, jestli tu dobu pamatujete xD Na vnitřní straně brýlí jsou připevněné diody, sluchátka vypadaj kvalitně, hoděj se i k poslechu hudby, krabička (přístroj) taky nevypadá špatně. Když ho zapnete, začne vám to do uší pouštět zvuky podobné ždímačce a před očima se vám míhají světla. Na ždímačku si musíte chvíli zvykat, protože na poprvé to zas až tak příjemnej zvuk neni. Protože zvuky i světla jsou monotónní, dá se u toho skvěle relaxovat. Nejlepší je na nic při tom nemyslet a soustředit se na dýchání. Světla jsou docela fajn, některý programy maj docela hezkou vizuální stimulaci a vidíte obrazce, třeba srdíčka a tak.
Pravdou je, že mi tenhle stroj pomoh v usínání, normálně se tak hodinu nebo 2 převaluju v posteli, než usnu a s psychowalkmanem usnu hned. Další věc, kterou jsem ocenila, jsou programy na dodání energie. Když už nemůžete a cítíte se hrozně unavení a potřebujete ještě pár hodin vydržet, tak psychowalkman pomůže. Řekla bych, že je lepší než kafe, ale lepší než zlatej Jelzin asi ne xDJenže jsem si ho kupovala hlavně ze 2 důvodů. Za prvé abych se mohla efektivnějš učit a za druhé kvůli depresím. V prvním případě jsem výsledky nepozorovala. Obsahuje to pár programů na soustředění, ale i po nich se soustředim pořád stejně špatně. Pak to má ještě něco dalšího k učení, ale to jsem nezkoušela. Druhý případ ještě naštěstí nenastal, takže nevím.
Hlavní nevýhody psychowalkmanu vidím v tom, že ho nemůžete použít po jídle. Musíte aspoň hodinu počkat, protože mozek je po jídle prej málo prokrvenej. A taky ho nemůžete používat pokud máte v sobě kofein, protože ten snižuje účinnost AVS.
V učení mi sice nepomoh, ale celkově se cejtim líp a řekla bych, že spokojenějš.
Jinak se mi doma válí tento krasavec :-)
víc informací najdete na této stránce: http://www.psychowalkman.cz a taky si ho tam případně můžete objednat :-)

2 new SBčka

19. června 2009 v 22:30 | Ape.in
Dneska mám 2 new SBčka. Leňulku a Majdu, holky děkuju za spřátelko :-) Jukněte na jejich stránky: http://ayo.blog.cz/ a http://majjda3.blog.cz/

Diplomek za bleskovku od VeRuSh

19. června 2009 v 20:31 | Ape.in |  Diplomas
Dostala jsem diplom za bleskovku od VeRuSh, moc děkuju :-)
Btw koukám, že Linde má fakt dlouhý dredy, ne že bych to nevěděla, ale na týhle fotce to hrozně vynikne xD


Třetí SB

17. června 2009 v 12:18 | Ape.in
Začíná se mi rodinka rozrůstat :-) Ještě před nedávnem jsem o nějakym sbéčení nechtěla ani slyšet, ale nakonec jsem stejně změnila názor. Ona je to nakonec docela dobrá věc :-)
Takže je tu třetí SBčko, jmenuje se K!K!NeSzK@ a její blog najdete zde: http://kikineszka.blog.cz

Diplomek za bleskovku od KaTty

17. června 2009 v 11:19 | Ape.in |  Diplomas
Dostala jsem diplomek za bleskovku od KaTty, děkuju

Zase o kousek dál

16. června 2009 v 20:39 | Ape.in |  Chemical Sheets
Zase o kousek dál. O kousek blíž k vysněnýmu titulu a k budoucímu povolání. :-) Dneska jsem totiž úspěšně složila zkoušku z organické chemie. Po úmornym dvouhodinovym testu mě čekala ještě ústní zkouška, která se protáhla na 2 hodiny a 40 minut. Nejvíc mě dostala asi 8 kroková organická syntéza, kterou jsem vymejšlela asi hodinu a půl. Na konci zkoušející konstatoval, že mám fantazii a používam hlavu a šla jsem šťastná jako blecha domů.

Druhé SB

15. června 2009 v 14:36 | Ape.in
Původně jsem sem dneska nic psát nechtěla (jj já vim flákam to), ale když už mam takovouhle skvělou příležitost, tak proč ne. Mým druhým SB je evi -), její blog najdete na adrese: http://together4ever.blog.cz
Doporučuju se na něj určitě mrknout :-) a evi -) děkuju za spřátelení ;-)

Poslední krok

14. června 2009 v 16:08 | Ape.in |  Writings
Včera večer (vlastně spíš dneska k ránu xD) jsem úplnou náhodou našla jednu básničku, kterou jsem napsala před pár lety. Úplně jsem na ní zapomněla. Trošku jsem jí poupravila a tady je. Nic veselýho nečekejte.


Pod širým nebem za úsvitu
stála holka osamělá,
dívala se dolů z mostu,
ani nevěděla co dělá.

Hlavu měla prázdnou,
v očích neměla strach
a v tuhle chvíli zrádnou
cítila, že přišel krach.

Zavřela oči a plna odhodlání
vstoupila do prázdna.
Už nikdy se nesplní její přání,
poslední naděje vyhasla.

Příběh jedné holky

12. června 2009 v 16:23 | Ape.in |  Personal notes
Když jsem tohle psala, z očí mi tekly slzy. Je to příběh outsidera, od dětství po dospělost. Vždy pár řádků k jednomu roku. To, co vás první napadne, když se vás někdo zeptá, co se vám stalo, když vám bylo třeba 10 nebo na co si první pamatujete z doby kdy jste byli malí. Pusťte si k tomu třeba tuhle písničku.


Má chuť na přesnídávku. "Ne, žádná přesnídávka, bude oběd."
Vytáhne se na špičky a bere přesnídávku z linky. Utíká. Najednou zakopne a padá. Střep ze skleničky se jí zapíchne do malíčku. Jsou jí 2. Jizvu bude mít do konce života.

"Oblíkni se, pojedeme mámě naproti."
Tahá za šuplík, ale nemůže ho otevřít. Vzdává to a jde se obout bez ponožek. Venku mrzne. Jsou jí 3.

Sedí na zemi a krmí psa lentilkami. "Ná Denny, oni ti nedaj, " říká a hladí ho.
"Nedávej tomu psovi ty lentilky! Akorát se mu zkazej zuby."
Dál sedí na zemi a hází psovi lentilky. Jsou jí 3 nebo 4.

Přestěhovali se. Nelíbí se jí tu. Nikoho tu nezná. Časem si tu najde kamarády, ale tohle místo jí k srdci nikdy nepřiroste. Jsou jí 4.

Je nemocná. Máma je pryč a hlídá jí babička. Musí ležet v posteli.
"Babi, já chci koukat na televizi."
"Žádná televize, zkazej se ti oči. Lež v posteli."
Nudí se. Brečí. Nechce být sama s babičkou. Je jí 5.

Brečí. Od této chvíle musí chodit do školy. Nechali jí na úplně cizím místě s úplně cizími lidmi a bez mámy. Nemá to tam ráda, paní učitelka ji nemá ráda. Je jí 6. Nikdy to tam nebude mít ráda.

Rodiče její nejlepší kamarádky se rozvedli a kamarádka se stěhuje. Zase zůstává sama. Bude muset chodit do školy, kde jí nikdo nemá rád a její kamarádka už tam nebude. Je jí 7.

Poznává člověka, který pro ni bude důležitý celý život. Má novou nejlepší kamarádku. Budou se hádat. Občas se spolu nebudou bavit, ale až budou starší, zjistí, že tu jedna pro druhou bude vždy. Je jim 8.

Měla morče. O Vánocích ho našla mrtvé. Brečí. Proč zrovna o Vánocích? To je poprvé, co se setkala se smrtí. Táta jí přiveze jiné morče. Je jí 9.

Umřel její děda. Měl rakovinu. Brečí. Nikdo netuší, jak těžce to nese. hrával s ní pexeso, když byla malá. Miloval jí. Byla to jeho holčička. Na pohřbu si každý myslí, že brečí, protože vidí brečet ostatní. Není to pravda. V životě tak hodně nebrečela, ale je to upřímné. Do konce života si bude pamatovat, co mu hráli. Bude jí chybět. Je jí 10.

Její otec se znovu žení. Rodiče se před pár lety rozvedli, ale nijak to neprožívala. Od této chvíle už ho nikdy znovu neuvidí. Nikdy mu neodpustí, že se na ni vykašlal a nikdy nenapsal ani za ní nepřijel. Je jí 11.

Chtěla by jezdit na koni. Nikdo jí nepomůže a ona se stydí chodit se ptát někam sama. Čte spoustu knížek o koních, občas se na ně chodí dívat za ohradu. Jednou se jí její přání vyplní, ale nebude jezdit dlouho. Koně bude milovat pořád. Je jí 12.

Uzavírá se do sebe. Má svůj vlastní svět. Hodně čte. Přečte i několik knih denně. Připadá si nechtěná a neoblíbená. Je jí 13.

Přijali ji na gympl. Konečně vypadne z té školy, kterou tak nesnášela. Doufá, že tam to bude lepší. Je jí 15.

Má první deprese, trvá to půl roku. Chce se zabít. Prvák je pro ni obtížný. Kvůli tomuhle stavu ji ve třídě nikdo nebude mít rád. Zbylé 3 roky se bude snažit, aby to změnila. Z depresí jí vytáhne kluk. Je jí 16.

Někdo jí hodně ublížil. Milovala ho a on ji akorát trápil. Nikdy mu neodpustí. Je jí 18.

Odmaturovala, opouští gympl, který si nakonec zamilovala a dokonce i třída jí bude chybět. Chtěla by na medicínu, ale nepřijmou ji. Těžko se s tím vyrovnává, ale přísahá, že už to nebude nikdy znovu zkoušet. Z depresí ji dostává kniha Stmívání. Je jí 19.

Studuje VŠCHT. Je to těžká škola, ale miluje ji. Jen si připadá osamělá. Její nejlepší kamarádka čeká dítě. Oběma je 20.

Kluk ze čtvrtýho

11. června 2009 v 19:46 | Ape.in |  Writings
Povídka, ke který mě inspiroval zvonek u dveří. Možná je to spíš takový vypravování, povídka by asi měla bejt delší. :-) Je to lovestory jak vyšitý z bravíčka xD Doufám, že se někomu bude líbit, a když ne, ocením konstruktivní kritiku :-) Enjoy it :-)


Stalo se to jednou o víkendu. Zůstala jsem sama doma, protože rodiče jeli na chatu. Takže jen já a ticho v prázdném bytě. Nijak mi to nevadilo, protože mám samotu někdy docela ráda. Uvařila jsem si kafe a sedla si k internetu. Pustila jsem si svojí oblíbenou hudbu a vychutnávala si ten úžasný klid a pohodu. Najednou někdo zazvonil. Naštvaně jsem se zvedla a šla otevřít. "Zas chce určitě někdo pustit do baráku", brblala jsem. "Už mě nebaví, jak si každý myslí, že jim budu dělat vrátného, když bydlím v přízemí", vedla jsem si dál svůj vnitřní monolog. Byl to sousedovic syn. Vyrostl od té doby, co jsem ho neviděla. Bydlím teď totiž přes týden v Praze, kde studuju, takže si nestíhám všímat, co se děje tady. Slušelo mu to, měl delší vlasy a krásně se usmíval. "Ahoj", pozdravil mě. "Ahoj", odpověděla jsem mu s úsměvem. "Promiň, nějak nemůžu najít klíče, takže dík, žes mi otevřela." "To je v pohodě." Na ten pohled asi nikdy nezapomenu. Byl prostě k sežrání. Šla jsem s ním k výtahu a povídali jsme si, než přijel. Nevím, co mě to napadlo, ale ještě než se za ním zavřely dveře, zavolala jsem: "Hej Patriku, klidně se večer stav, jsem doma sama."

Zbytek dne už jsem se nemohla na nic soustředit. Pořád jsem si představovala ten jeho roztomilý pohled a okouzlující úsměv. Patrik byl asi o 3 roky mladší než já. Už tu nějakej pátek bydleli, takže jsme se trochu znali a zdravili se, ale asi nikdy jsme si spolu pořádně nepovídali, což byla podle mě škoda. Na druhou stranu pro mě nikdy nebyl moc zajímavý. Byl to prcek ze shora, kterého jsem občas potkávala na chodbě nebo když venčil psa. Jenže za ten rok, co tu nebydlím se ledacos změnilo. Najednou už to není prcek, ale hezkej a přitažlivej kluk. "Jak to udělal?" říkala jsem si. Vůbec jsem si té jeho proměny nevšimla.

Z podobných myšlenek mě vyrušil zvonek. Šla jsem otevřít a za dveřmi stál on. Vůbec jsem nečekala, že by se ještě dnes ukázal. Vlastně jsem nečekala ani nedoufala, že by se vůbec kdy ukázal. Začínaly se plnit moje nejbujnější představy. "Ahoj," řekl a tvářil se při tom rozpačitě. "Ahoj, pojď dál," vyzvala jsem ho. Vzala jsem ho k sobě do pokoje a posadili jsme se na postel. Automaticky jsme začali kecat o všem možném i nemožném. Už nebyl rozpačitý a já se taky cítila uvolněně. Konečně jsem měla příležitost se o něm něco dozvědět. Něco jiného, než že má 2 sourozence a krásné modré oči. Otevřeli jsme si víno a lehce pod vlivem alkoholu se náš rozhovor o všem a o ničem začal stáčet k mnohem zajímavějším a žhavějším věcem. Docela dost jsme spolu flirtovali a rozebírali svoje sexuální zkušenosti. Všimla jsem si, že sedíme hodně blízko u sebe a z nějakého náhlého popudu ho políbila. Začali jsme se vášnivě líbat a za chvíli už jsme ze sebe shazovali všechno oblečení. Do našeho milování zpíval Lenny Kravitz "I belong to you".

Byl to docela úlet vyspat se s o 3 roky mladším klukem, ale v tu chvíli mi to bylo jedno. Byla mezi náma šílená chemie a nepřekonatelná přitažlivost. Když odcházel, řekla jsem mu, aby to, co se mezi námi stalo, nebral moc vážně. Jenom přikývnul a než se za ním stihly zavřít dveře výtahu, usmál se a řekl: "Ale stejně to byl můj nejhezčí úlet, Kláro." Dveře se zabouchly a výtah stoupal vzhůru do čtvrtého patra.

Pár dní jsem ho nikde nepotkala, takže jsem měla dost času o tom všem přemýšlet. Bylo mi s ním tak dobře. Skoro mi přišlo líto, že by to mělo jen tak skončit, i když původně jsem to tak plánovala. Asi týden po naší společné noci si mě přidal na icq. Znovu jsme to probrali a dohodli se, že to spolu zkusíme. Chodili jsme spolu 2 měsíce, jestli se to dá nazvat chozením. Když jsem v říjnu nastoupila zpět do školy, neměla jsem na něj už tolik času. Taky jsem se nechtěla nikde chlubit, že chodím s mladším klukem. To, že náš vztah skončil, bylo asi lepší pro oba. Každý jsme totiž patřili do jiného světa. Zůstali jsme přáteli a na ty 2 pohodové měsíce s ním budu ještě dlouho vzpomínat.