Kluk ze čtvrtýho

11. června 2009 v 19:46 | Ape.in |  Writings
Povídka, ke který mě inspiroval zvonek u dveří. Možná je to spíš takový vypravování, povídka by asi měla bejt delší. :-) Je to lovestory jak vyšitý z bravíčka xD Doufám, že se někomu bude líbit, a když ne, ocením konstruktivní kritiku :-) Enjoy it :-)


Stalo se to jednou o víkendu. Zůstala jsem sama doma, protože rodiče jeli na chatu. Takže jen já a ticho v prázdném bytě. Nijak mi to nevadilo, protože mám samotu někdy docela ráda. Uvařila jsem si kafe a sedla si k internetu. Pustila jsem si svojí oblíbenou hudbu a vychutnávala si ten úžasný klid a pohodu. Najednou někdo zazvonil. Naštvaně jsem se zvedla a šla otevřít. "Zas chce určitě někdo pustit do baráku", brblala jsem. "Už mě nebaví, jak si každý myslí, že jim budu dělat vrátného, když bydlím v přízemí", vedla jsem si dál svůj vnitřní monolog. Byl to sousedovic syn. Vyrostl od té doby, co jsem ho neviděla. Bydlím teď totiž přes týden v Praze, kde studuju, takže si nestíhám všímat, co se děje tady. Slušelo mu to, měl delší vlasy a krásně se usmíval. "Ahoj", pozdravil mě. "Ahoj", odpověděla jsem mu s úsměvem. "Promiň, nějak nemůžu najít klíče, takže dík, žes mi otevřela." "To je v pohodě." Na ten pohled asi nikdy nezapomenu. Byl prostě k sežrání. Šla jsem s ním k výtahu a povídali jsme si, než přijel. Nevím, co mě to napadlo, ale ještě než se za ním zavřely dveře, zavolala jsem: "Hej Patriku, klidně se večer stav, jsem doma sama."

Zbytek dne už jsem se nemohla na nic soustředit. Pořád jsem si představovala ten jeho roztomilý pohled a okouzlující úsměv. Patrik byl asi o 3 roky mladší než já. Už tu nějakej pátek bydleli, takže jsme se trochu znali a zdravili se, ale asi nikdy jsme si spolu pořádně nepovídali, což byla podle mě škoda. Na druhou stranu pro mě nikdy nebyl moc zajímavý. Byl to prcek ze shora, kterého jsem občas potkávala na chodbě nebo když venčil psa. Jenže za ten rok, co tu nebydlím se ledacos změnilo. Najednou už to není prcek, ale hezkej a přitažlivej kluk. "Jak to udělal?" říkala jsem si. Vůbec jsem si té jeho proměny nevšimla.

Z podobných myšlenek mě vyrušil zvonek. Šla jsem otevřít a za dveřmi stál on. Vůbec jsem nečekala, že by se ještě dnes ukázal. Vlastně jsem nečekala ani nedoufala, že by se vůbec kdy ukázal. Začínaly se plnit moje nejbujnější představy. "Ahoj," řekl a tvářil se při tom rozpačitě. "Ahoj, pojď dál," vyzvala jsem ho. Vzala jsem ho k sobě do pokoje a posadili jsme se na postel. Automaticky jsme začali kecat o všem možném i nemožném. Už nebyl rozpačitý a já se taky cítila uvolněně. Konečně jsem měla příležitost se o něm něco dozvědět. Něco jiného, než že má 2 sourozence a krásné modré oči. Otevřeli jsme si víno a lehce pod vlivem alkoholu se náš rozhovor o všem a o ničem začal stáčet k mnohem zajímavějším a žhavějším věcem. Docela dost jsme spolu flirtovali a rozebírali svoje sexuální zkušenosti. Všimla jsem si, že sedíme hodně blízko u sebe a z nějakého náhlého popudu ho políbila. Začali jsme se vášnivě líbat a za chvíli už jsme ze sebe shazovali všechno oblečení. Do našeho milování zpíval Lenny Kravitz "I belong to you".

Byl to docela úlet vyspat se s o 3 roky mladším klukem, ale v tu chvíli mi to bylo jedno. Byla mezi náma šílená chemie a nepřekonatelná přitažlivost. Když odcházel, řekla jsem mu, aby to, co se mezi námi stalo, nebral moc vážně. Jenom přikývnul a než se za ním stihly zavřít dveře výtahu, usmál se a řekl: "Ale stejně to byl můj nejhezčí úlet, Kláro." Dveře se zabouchly a výtah stoupal vzhůru do čtvrtého patra.

Pár dní jsem ho nikde nepotkala, takže jsem měla dost času o tom všem přemýšlet. Bylo mi s ním tak dobře. Skoro mi přišlo líto, že by to mělo jen tak skončit, i když původně jsem to tak plánovala. Asi týden po naší společné noci si mě přidal na icq. Znovu jsme to probrali a dohodli se, že to spolu zkusíme. Chodili jsme spolu 2 měsíce, jestli se to dá nazvat chozením. Když jsem v říjnu nastoupila zpět do školy, neměla jsem na něj už tolik času. Taky jsem se nechtěla nikde chlubit, že chodím s mladším klukem. To, že náš vztah skončil, bylo asi lepší pro oba. Každý jsme totiž patřili do jiného světa. Zůstali jsme přáteli a na ty 2 pohodové měsíce s ním budu ještě dlouho vzpomínat.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama