Příběh jedné holky

12. června 2009 v 16:23 | Ape.in |  Personal notes
Když jsem tohle psala, z očí mi tekly slzy. Je to příběh outsidera, od dětství po dospělost. Vždy pár řádků k jednomu roku. To, co vás první napadne, když se vás někdo zeptá, co se vám stalo, když vám bylo třeba 10 nebo na co si první pamatujete z doby kdy jste byli malí. Pusťte si k tomu třeba tuhle písničku.


Má chuť na přesnídávku. "Ne, žádná přesnídávka, bude oběd."
Vytáhne se na špičky a bere přesnídávku z linky. Utíká. Najednou zakopne a padá. Střep ze skleničky se jí zapíchne do malíčku. Jsou jí 2. Jizvu bude mít do konce života.

"Oblíkni se, pojedeme mámě naproti."
Tahá za šuplík, ale nemůže ho otevřít. Vzdává to a jde se obout bez ponožek. Venku mrzne. Jsou jí 3.

Sedí na zemi a krmí psa lentilkami. "Ná Denny, oni ti nedaj, " říká a hladí ho.
"Nedávej tomu psovi ty lentilky! Akorát se mu zkazej zuby."
Dál sedí na zemi a hází psovi lentilky. Jsou jí 3 nebo 4.

Přestěhovali se. Nelíbí se jí tu. Nikoho tu nezná. Časem si tu najde kamarády, ale tohle místo jí k srdci nikdy nepřiroste. Jsou jí 4.

Je nemocná. Máma je pryč a hlídá jí babička. Musí ležet v posteli.
"Babi, já chci koukat na televizi."
"Žádná televize, zkazej se ti oči. Lež v posteli."
Nudí se. Brečí. Nechce být sama s babičkou. Je jí 5.

Brečí. Od této chvíle musí chodit do školy. Nechali jí na úplně cizím místě s úplně cizími lidmi a bez mámy. Nemá to tam ráda, paní učitelka ji nemá ráda. Je jí 6. Nikdy to tam nebude mít ráda.

Rodiče její nejlepší kamarádky se rozvedli a kamarádka se stěhuje. Zase zůstává sama. Bude muset chodit do školy, kde jí nikdo nemá rád a její kamarádka už tam nebude. Je jí 7.

Poznává člověka, který pro ni bude důležitý celý život. Má novou nejlepší kamarádku. Budou se hádat. Občas se spolu nebudou bavit, ale až budou starší, zjistí, že tu jedna pro druhou bude vždy. Je jim 8.

Měla morče. O Vánocích ho našla mrtvé. Brečí. Proč zrovna o Vánocích? To je poprvé, co se setkala se smrtí. Táta jí přiveze jiné morče. Je jí 9.

Umřel její děda. Měl rakovinu. Brečí. Nikdo netuší, jak těžce to nese. hrával s ní pexeso, když byla malá. Miloval jí. Byla to jeho holčička. Na pohřbu si každý myslí, že brečí, protože vidí brečet ostatní. Není to pravda. V životě tak hodně nebrečela, ale je to upřímné. Do konce života si bude pamatovat, co mu hráli. Bude jí chybět. Je jí 10.

Její otec se znovu žení. Rodiče se před pár lety rozvedli, ale nijak to neprožívala. Od této chvíle už ho nikdy znovu neuvidí. Nikdy mu neodpustí, že se na ni vykašlal a nikdy nenapsal ani za ní nepřijel. Je jí 11.

Chtěla by jezdit na koni. Nikdo jí nepomůže a ona se stydí chodit se ptát někam sama. Čte spoustu knížek o koních, občas se na ně chodí dívat za ohradu. Jednou se jí její přání vyplní, ale nebude jezdit dlouho. Koně bude milovat pořád. Je jí 12.

Uzavírá se do sebe. Má svůj vlastní svět. Hodně čte. Přečte i několik knih denně. Připadá si nechtěná a neoblíbená. Je jí 13.

Přijali ji na gympl. Konečně vypadne z té školy, kterou tak nesnášela. Doufá, že tam to bude lepší. Je jí 15.

Má první deprese, trvá to půl roku. Chce se zabít. Prvák je pro ni obtížný. Kvůli tomuhle stavu ji ve třídě nikdo nebude mít rád. Zbylé 3 roky se bude snažit, aby to změnila. Z depresí jí vytáhne kluk. Je jí 16.

Někdo jí hodně ublížil. Milovala ho a on ji akorát trápil. Nikdy mu neodpustí. Je jí 18.

Odmaturovala, opouští gympl, který si nakonec zamilovala a dokonce i třída jí bude chybět. Chtěla by na medicínu, ale nepřijmou ji. Těžko se s tím vyrovnává, ale přísahá, že už to nebude nikdy znovu zkoušet. Z depresí ji dostává kniha Stmívání. Je jí 19.

Studuje VŠCHT. Je to těžká škola, ale miluje ji. Jen si připadá osamělá. Její nejlepší kamarádka čeká dítě. Oběma je 20.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama