Květen 2010

Přeju ti štěstí

31. května 2010 v 8:36 | Ape.in |  Writings
cupid
Bezverší. Nemrzí mě to, nejspíš to byla moje chyba. Co se stalo, mělo se stát, pořád ho budu mít ráda ať se stane cokoli a přeju jim štěstí. Jenom poslouchám písničku od něj a padnul na mě smutek.



Máš v očích lásku a něhu
A celé tvoje já křičí
Kolik tě najednou potkalo štěstí
Ty máš ji, však co zbylo mě?
Snad oči pro pláč
A mrazivá bolest
Přeju ti štěstí
Tak jak ho může přát
Člověk, který stále miluje
I když on zůstal tím nešťastným

Odnauč se snít

30. května 2010 v 9:39 | Ape.in |  Writings
Nedělám to často, ale tuhle básničku jsem měla asi měsíc rozepsanou, ptž mě nenapadlaly ty správný slova, abych jí mohla dokončit, možná je trochu vyumělkovaná.


Odnauč se snít
vpusť sluneční svit
do bílého pokoje
za svoje závoje
ze slaných slz

Do snů se schováváš
přitom si nalháváš
že tam seš v bezpečí
i když ti nesvědčí
tahleta samota

Zavíráš petlicí
tu svoji světnici
s rostoucí obavou
že problémy nad hlavou
zas visí

Realita na tebe doléhá
tvá hradba podléhá
nárazům na stěnu
už slyšíš ozvěnu
smutečních zvonů

Odnauč se snít
a když budeš chtít
zjistíš, že žít skutečně
je lepší, než netečně
zírat do prázdna

NENÁVIDIM HO!!!

28. května 2010 v 14:05 | Ape.in |  Dear Diary
Nenávidim svýho otce, nenávidim nenávidim nenávidim. Nikdy nikoho nebudu tak moc nenávidět jako jeho. Tenhle člověk jě pro mě mrtvej!
Víte, 11 let jsem ho neviděla, když se rodiče rozvedli, úplně se na mě vykašlal. Výživné 1500 má být náhrada za to, že nemám otce a myslím, že v tomhle směru jsem citově poznamenaná dost. Ať už přihlídnu k neschopnosti někomu věřit nebo ustát vztah. Snažila jsem se s nim dohodnout, aby mi posílal víc peněz, mamka to všechno neutáhne a kdybych od ní měla dostávat 1500 jako od něj tak nezaplatim ani bydlení v Praze a to nemluvim o věcech jako je jídlo, oblečení a podobný věci. Poslal mě s tim do háje tak jsem podala žalobu o zvýšení výživného a dneska mi přišlo vyjádření od něj k podané žalobě. To co tam píše je nehorázný. Na svoje druhý dítě platí 4000 a tomu je teprve 7. Připadá vám tohle fér? Tak malý dítě nemá skoro žádný výdaje, nestuduje, nemusí si platit bydlení nic. Navíc tam uráží mamku i mě a pořád se odvolává na to, že by mi všechno měla platit mamka, ale to je přece uplnej nesmysl už takhle se skoro uživíme, protože všechno, co může mi dává. Nenávidim ho víc než cokoli a kohokoli jinýho na světě. Tak tady sedim a brečim, hlasitě vzlykam a vim, že tenhle ODPAD společnosti, tahle sobecká, bezcitná, bezcharakterní bestie si moje slzy nezaslouží. Dokonce mi zkazil radost ze složený zkoušky z analytiky. Nenávidim ho!!!

Co jsme? Mistři!!! Jaký? Zlatý!!!

24. května 2010 v 19:14 | Ape.in |  Dear Diary
hokej
Možná si řikáte, že mam trošku zpoždění s touhle informací, ale pravdou je, že teprve teď jsem se dostala k počítači. Včera jsem byla podpořit naše hokejisty na Staromáku a bylo to super. Už když jsme tam jeli, potkávali jsme lidi v dresech a s vlajkama, atmosféra všude v centru byla dokonalá. Na Staromáku bylo hafec lidí, bez nich by ta atmoška nebyla taková. Mělo to tam pár chyb, řekla bych že docela zásadních - když jsme byli moc blízko k obrazovce tak jsme neviděli ptž to bylo zrnitý a když jsme byli moc daleko tak jsme neviděli přes lidi. Stejně jsem si to užila :) Lidi řvali a skandovali, skákali, mávali vlajkama, paráda prostě. Nebudu komentovat včerejší zápas, ptž nemám slov, kluci jsou prostě nejlepší na světě a jsem hrdá na to, že jsem Češka. Cesta zpátky byla kromě samotnýho zápasu nejlepší, všichni dělali bordel a to až takovej, že rozhoupali jedoucí metro. Na Staroměstský chodil revizor a ukazoval lidem kde je ještě volno, no mazec :D Včerejší věčer byl prostě nejlepší a jsem happy, že jsem nakonec vyrazila do ulic a neseděla doma u televize, ptž i když jsem místama nic moc neviděla, tak to stálo za to.
Dneska mi spolubydla psala, že jsem vyfocená v davu v novinách Sport, ale byla jsem se kouknout v krámě a naštěstí tam nejsem moc vidět :D Na příště si musim pořídit dres :D

V růžové

22. května 2010 v 11:02 | Ape.in |  Blog
Nějakou chvíli to tu bude růžové. Doufám, že se brzo zorientujete, menu jsem přesunula na lištu, tak se moc nevyděste :) Tenhle lay jsem původně nedělala pro sebe, ale jelikož jsem líná, nechce se mi dělat jinej a tenhle jsem měla už nejmíň půl roku rozpracovanej tak jsem ho konečně dodělala a tady je.
BTW ta básnička je od Emily Dickinson, což je jedna z mejch oblíbenejch básnířek a přebásněno do češtiny je to nějak takhle:

Neslyším slovo "uniknout",
aniž mi zrychlí tep,
probudí náhlou víru,
myšlenku na útěk!

Neslyším o zdech věznice,
zbořených palbou děl,
aniž rvu dětsky za svou mříž -
a padnu v beznaděj!

Myslim, že tak nějak mluví za vše. Kdyby vás zaujala Emily víc z jejího díla najdete tady: alarmo.nostalghia.cz. Většina těch básniček neni česky, ale ty co jsou, stojej za to :)

Jsem k ničemu :(

19. května 2010 v 17:51 | Ape.in |  Dear Diary
in the darkness
Jsem k ničemu. V poslední době se nic nedaří tak jak bych chtěla. Začalo se všechno kazit i ve škole a já nvm proč, protože i když se učim tak to nedopadne tak jak bych čekala, když vezmu v úvahu ten čas nad tim strávenej.
Včera jsem podělala totálně všechno, co se dalo. Psali jsme z ingů, dostali jsme sušárny a já tam půl hodiny jenom seděla a koukala, protože jsem netušila jak to vypočítat. Věnovala jsem tomu víc času než lidi, co to uměli. Bylo mi do breku, odevzdala jsem to o 10 minut dřív, a když jsem vylezla ze třídy tak jsem se fakt přemáhala. Hned nato jsem šla psát zápočet z francouzštiny a posrala jsem věc, kterou za normálních okolností umim fakt dobře, passé composé, taková jednoduchá věc, ale nějak mi přeskočilo a napsala jsem ke všem příčestím shodu s rodem a číslem jako se to píše v přítomnym čase. Nechápu, co to se mnou je. Že jsem to napsala špatně jsem si uvědomila až večer doma a tentokrát mě to fakt rozbrečelo. Jestli se ptáte proč tak řešim školu, tak je to proto, že to byla poslední věc, která mě držela nad vodou, tim že mi to šlo. Ale teď vůbec nechápu, co se mnou je, že všechno pokazim.
A co hůř, porušila jsem svoje rádoby předsevzetí, že nebudu otravovat se svejma malichernejma a neustále se opakujícíma problémama svoje kamarády. Renča už to nevydržela a napsala mi něco v tom smyslu, že už jí to nebaví poslouchat. Měla jsem to radši napsat rovnou sem. Myslim, že se mi zase vracej deprese.
Včera jsem udělala ještě jednu mnohem horší věc. Šla jsem se vysprchovat v naději, že se snad aspoň trochu uklidnim. Neustále jsem si opakovala, jak jsem neschopná a k ničemu až jsem dostala velký nutkání si něco udělat, vidět krev, potrestat se za tu neschopnost. A udělala jsem to. Řízla jsem se, nejdřív nad koleno a potom nad zápěstí. A fakt mě to přešlo, koukala jsem, jak mi teče krev a dokázala jsem myslet jenom na to, že jsem to udělala. Není to nic, čim by se moh člověk chlubit. Taky to nikdy nikomu neřeknu, museli by si myslet, že jsem cvok. Možná si to myslíte i vy. Problém je, že dneska mě to napadlo znova, znova jsem si vzpomněla, jak jsem neschopná ptž nestíham analytiku a Romča už je o kapitolu dál než já. Možná o nic nejde, ale já už to chci konečně zlomit, udělat tu zkoušku a když to pujde dál timhle tempem tak se to nestihnu ani naučit. Teď ještě musim na souhrňák z ingů.
Nenávidim se a pokaždý, když mě to napadne, mam slzy v očích. A nejhorší je, že jsem na měsíc sama doma ptž mamka je v lázních.

Axis of awesome - 4 chord song

18. května 2010 v 18:46 | Ape.in |  Songbook
Axis of awesome jsou prostě awesome. Nevěřili byste v kolika písničkách najdete stejné akordy. Axis of awesome hrají pořád dokola 4 akordy jenom v jiném pořadí a je z toho písnička složená ze strašný spousty populárních písniček. Mimochodem ty akordy jsou C, G, Am, F.


Devypatlátor a vypatlátor xD

15. května 2010 v 18:29 | Ape.in |  Others
Devypatlátor je tu pro všechny, kteří stejně jako já nesnáší ultramoderní a děsně "cool" písmo, kterým píšou náctileté slečny, asi aby byly aspoň trochu originální, když už nedokážou napsat originální článek.

Něco jako tohle: DwE PrOdAwAcZkY Se bAwIiI Za rEgAaAlAmA. pRzIbEhNe tRzEtIiI A PoWiIiDaAa:
"hOlKy wOe, W ObChOdE YsOu zAaAkAzNiIiCi!!!" - "TaK BuDmE PoTiChU, oNi zAsE OdEyDoU!!!" ^_^

Abyste to nemuseli luštit, devypatlátor najdete tady.

A pro ty, kteří chtějí být děsně cool a nechce se jim psát hodinu článek se střídáním velkých a malých písmen je tu vypatlátor, který najdete tady.

Zaspala jsem

14. května 2010 v 16:22 | Ape.in |  Dear Diary
clock
Ráno jsem se probudila v půl 10. Problém byl v tom, že jsem měla vstávat v 7 a v 9 mi už začínala francouzština. Jak je možný, že mě ten budík nevzbudil? Možná proto, že jsem šla spát ve 3. Byli jsme zapít konec semestru, rozloučit se s Klidem a Pohodou a přivítat Stres a Učení. A bylo to úžasný, potkala jsem tam asi milion známejch lidí a to vždycky řikam, že nerada pařim někde, kde mě každej zná ptž nemužu dělat pořádnej bordel :D Prostě jeden z nejpovedenějších večerů za tenhle semestr :) No ale to nebyl přímo ten důvod, proč jsem se nevzbudila. Pravý důvod byl ten, že když jsem přišla, zapomněla jsem si nastavit budík. Takže nakonec jsem na sebe hrdá, že jsem se sama od sebe probudila po 6 hodinách spánku.
Potom mě čekal neuvěřitelnej maraton, protože abych dostala zápočet, musim mít 80% účast, což znamenalo, že už jsem nesměla ani jednou chybět. Stihla jsem si jenom vyčistit zuby, posbírala jsem všechny věci a vyrazila na cestu. Když jsem s vypětím sil dorazila na francouzštinu, tak mi učitelka řekla, že už končej, ale naštěstí mi napsala čárku, jako že jsem tam byla.
Pak jsem šla do menzy na snídani. Dala jsem si čaj a bublaninu, pani u pokladny na mě koukala jako na blázna, že si nedávam oběd. Musela jsem jí vysvětlit, že to je snídaně :D No a nakonec jsem jela domu, jsem strašně unavená a měla bych se učit, ale ještě budu asi chvilku přemejšlet, jestli to nenecham až na zejtra :D

Chléb? Nedopečené bochníky s příměsí starých pecnů

13. května 2010 v 19:31 | Ape.in |  Chemical Sheets
Ráno jsem četla dost zajímavej článek. Najdete ho tady. Je to článek o chlebu, o tom jak pekaři podvádí lidi a o tom, co to vlastně jíme. A hádejte co? Když jsem odpoledne přijela ze školy, našla jsem na svém chlebu velmi sympatickou bílou chlupatou plíseň, jejíž rod se netroufám odhadovat. To, co se v dnešní době provádí s jídlem a nejen s ním, je prostě nechutné. A nejhorší je, že nám nezbývá nic jiného, než sklopit hlavu a prostě to ignorovat, protože jinak bychom dočista umřeli hlady.

Poloplný nebo poloprázdný?

13. května 2010 v 8:44 | Ape.in |  Dear Diary
cup
Ahoj všichni :)
O co jde? Znáte to přísloví o lidech, kteří vidí hrnek poloplný a druzí zase poloprázdný? Optimismus vs pesimismus. Ne takhle to nemyslim. Před chvílí se mi podařilo vylít hrnek s čajem a co si budeme povídat, byl poloplný. Polila jsem si celou židli, stůl a kalhoty, noťák naštěstí neutrpěl žádnou újmu. Já osobně jsem pesimista. V tuhle chvíli bych měla vidět ten hrnek poloprázdný, ale vidím ho poloplný. Ale to, co se vám tu snažím říct, je, že nic není definitivní. Uvařila jsem si nový čaj a teď mám hrnek plný.
Dost o hrnku s čajem :) Včera jsem měla divnej den. Cestou ze školy se mi udělalo hrozně špatně, myslela jsem, že tu cestu ani nepřežiju. Bolela mě hlava a strašně jsem se potila a až do večera mě to nepřešlo, dokonce ani když jsem si vzala ibáč. A taky jsem ztratila svojí kytičku proti rakovině, což mě strašně mrzelo. Tak se zdá, že se mi poslední dobou smůla lepí na paty. Dneska jedu na důležitou písemku tak snad se to neprojeví tam...

Diplomek

11. května 2010 v 20:18 | Ape.in |  Diplomas
Awesome, thx :)

diplom29

Axel Rudi Pell - Oceans of time

10. května 2010 v 19:46 | Ape.in |  Songbook
Tuhle písničku bych si klidně dokázala představit třeba na svym pohřbu. Je to taková klidná rocková pecka s úžasnejma kytarovejma sólama. Trochu jsem přemejšlela nad tim, co bych chtěla aby mi zahráli na pohřbu a v jednom mam jasno - žádný dechovky, nebude mi vadit ani nějaká hezká vážná hudba, ale dechovky fakt nesnášim. No a uplně ideální by bylo něco takovýho jako je tahle písnička. Axel Rudi Pell je jedním z kytarových mágů, hezky se to poslouchá :)


Argh :-/

6. května 2010 v 22:45 | Ape.in |  Dear Diary
chill
Omlouvám se, že jsem se zas tejden neozvala, ale nějak nemam náladu na blog ... Zase se začíná všechno kupit, ve škole teď pořád něco píšem, blíží se zkouškový takže to zas bude děs. Výhled na víkend mam celkem slušnej - budu ho muset strávit ve společnosti analytický chemie :-/
Jsem na sebe naštvaná, ptž jsem od soboty přibrala 2 kg a dalo mi strašný práce je zhubnout, takže teď znova. Připadam si odporně, nelíbim se sama sobě a lepší to asi nebude. Ostatně s timhle má problém spousta lidí, tak proč to řešit ... Vážně bych chtěla zhubnout, ale nemam na to dost silnou vůli. Vzdala jsem to po 4 kilech a teď mam 2 zpátky to prostě naštve, ale mužu si za to sama. Ani se nedivim, že mě nikdo nechce.
Zařekla jsem se, že si nebudu stěžovat kamarádům takže blog je muj jedinej ventil :)
Měla bych jít asi spát, stejně už asi všichni spíte a já chci zejtra vstávat nějak brzo, abych se mohla vrhnout na tu analytiku ... Mrknu ještě na jeden díl HIMYM a jdu. Dobrou noc lidi :-*