Červenec 2010

Diplom pro Ali

29. července 2010 v 13:21 | Ape.in |  Diplomas
Diplom pro nové SB Ali. Je trošku spešl, tu fotku jsem fotila já, je na ní hříbě Shetlandského ponyho jménem Jonáš, které se narodilo mamince Leonce ve Vrchovanech v roce 2006.
Doufám, že se bude líbit :))
diplom Ali

Až odejde bolest, nezbyde nic

20. července 2010 v 21:39 | Ape.in |  Dear Diary
Připadá mi jakoby mi někdo svíral srdce obrovskýma kleštěma a nechtěl ho pustit. Bojím se, že až tahle bolest zmizí, tak už nic nezůstane. Je to moc silný. I po 14ti dnech brečim každej den i několikrát. Stačí si vzpomenout … Žádný zatracený neštěstí a smůla v životě se nevyrovná tomu, když vám umře ten nejbližší. Nejhorší je ta bezmoc, je sice smutný když vás někdo opustí, ale pokud ho milujete a záleží vám na něm tak vám stačí, že žije a je šťastnej. Dala bych život za to kdyby mohla žít :(
Chtěla bych vám všem hrozně moc poděkovat za podporu. Většina těch vzkazů mě rozbrečela, ale byla jsem a pořád jsem ráda za každý povzbuzení. Vy jste se na mě nevykašlali, opravdu moc děkuju. Díky tomuhle mi připadá, že už nejspíš nemám žádný přátele. Moje jediná a opravdová kamarádka je pryč a už se nevrátí a kromě ní mi nikdo nezbyl. Téměř nikdo z mejch nejbližších přátel se ani neobtěžoval se k tomu vyjádřit, aspoň mě povzbudit, napsat, prostě cokoli. Napsali lidi, se kterejma se až zas tolik nebavim. Cejtim se kvůli tomu tak nějak divně, nestojim jim za to, aby se ozvali v tý nejtěžší chvíli, moje problémy se jich netýkaj. Jsou to potom ještě přátelé?
Byla jsem po tý události tak na dně, že jsem musela jít na brigádu k mámě do práce, abych nebyla doma sama, protože tady na mě všechno padá, jenže ani tam to nebylo moc v pohodě, protože mamce záviděli, že tam dostala dceru na brigádu … škoda mluvit, ale teď už je to stejně jedno, není tam práce takže v pátek končim.
Celý dny čtu, hraju na kytaru, občas se podivam na film nebo seriál a snažim se na to nemyslet, protože stačí jediná myšlenka a mam slzy v očích. Pujdu toho chlapa, co to zavinil udat, nic víc udělat nemůžu, ale nedopustim, aby ten pes napad a zabil někoho dalšího. Tak nepředstavitelně mi chybí :(

Moje milovaná Nelly (28.5.2004-5.7.2010)

9. července 2010 v 16:42 | Ape.in |  Personal notes
Tenhle článek je věnovaný památce mojí kočičky, která umřela v pondělí 5.7.2010. Byla to souhra nešťastných náhod, která mě připravila o nejmilovanějšího tvora na světě. V noci ve čtvrt na jednu byla se mnou v ložnici, tak jako každý večer mě byla "uspat", o čtvrt hodiny později proklouzla balkónem ven a napadl jí sousedovic dobrman. Okamžitě jsme šly s mamkou na veterinu, kde ale kvůli šoku nezjistili vnitřní krvácení. Měla pochroumané obě zadní nohy, zdálo se, že má jenom něco vykloubeného nebo zlomeninu, což se dá vyléčit. Opravdu do poslední chvíle jsme netušily, že to nepřežije. Ráno se dokonce i posadila, ale bylo to proto, že byla stále v šoku. Když šok odezněl, byla do 2 hodin mrtvá. Umřela těsně po tom, co jsme dorazily na veterinu s tím, že se jí přihoršilo. Celou dobu jsem se od ní nehnula téměř na krok. Byla statečná, moc statečná. A nikdo mi jí už nevrátí :(  Byla vymodlená, 2 roky jsem přemlouvala mamku, abych si jí mohla pořídit. Prožily jsme spolu krásných 6 let, ona byla jedinečná, ne jenom proto, že to byla polodlouhosrstá modrá britka, který nejsou moc běžný, ale hlavně byla jenom moje. Milovala jsem jí víc, než cokoli na světě a vím, že i ona mě. Vždycky budu vzpomínat.

Nelly

Těžko se s tím vyrovnávám, skončila jsem jeden den i na sedativech, teď tady nebudu, prostě nemůžu. :(

Remember me

3. července 2010 v 19:41 | Ape.in |  Movies, TV Series & Videos
remember me
Váhala jsem, jestli vám mám napsat o tomhle filmu, ale nakonec mi nedal spát a tak píšu. Nejspíš už jste ho asi všichni viděli, hraje v něm přece Robert Pattinson a nepopírám, že to byl hlavní důvod proč jsem se na něj dívala já.
Na ČSFD ode mě dostal 5 hvězdiček, nedávám 5 hvězdiček moc často a taky moc často filmy nehodnotim, ptž mi nestojej za tu námahu přihlásit se, najít si je a ohodnotit :D
Remember me mě naprosto dostal. Je to poměrně dlouhej film a ani jednou jsem nezívla ani jsem neměla tendenci ho zastavit a jít dělat něco jinýho. Celou dobu jsem seděla jako přikovaná s očima přilepenýma na obrazovku. Nemá cenu hodnotit herecké výkony, nemyslím si, že by byl Rob špatnej herec, už několikrát mě přesvědčil o tom, co v něm vlastně je a tím rozhodně nenarážim na Twilight, určitě má ohromnej potenciál.
Co mě dostalo byl ten příběh a jakési jeho poslání. Zamýšlí se nad otázkami života a smrti, je cítit otázkami sociálními i morálními a skrývá v sobě hluboké myšlenky. Je to po delší době film, který vám něco dá, nutí vás se zamyslet a není to jen povrchní snůška obrázků doplněných plytkými bláboly.
Vypráví příběh dvou ztracených duší, které přišly o své blízké a jejich cesty se náhodou střetly. A když už to vypadá, že všechno bude konečně zase dobrý, přijde šokující závěr, z kterého vás zamrazí. Život není vždycky spravedlivý, vlastně je skoro vždycky nespravedlivý. Co jsem si odnesla já? Třeba citát od Ghándího, který několikrát cituje Rob: Není důležité, co v životě děláte, ale že to děláte, protože nikdo jiný to neudělá.
Pro zajímavost Rob se na tomhle filmu podílel i jako producent :) A na tenhle film jen tak nezapomenu.