Strach

5. srpna 2010 v 16:15 | Ape.in |  Dear Diary
fear
Cítím hroznou nejistotu a strach. Strach snad úplně ze všeho a ze všech. Nevím co bude dál. Můj život se zaseknul na mrtvém bodě. Připadá mi, že už nemám nikoho. Jediný tvor, který mě opravdově a bezvýhradně miloval přesně před měsícem umřel, "kamarádi" se na mě vykašlali a jediná osoba, která mi zbyla je moje mamka.
Od tý doby, co se stalo to neštěstí mám hrůzu z toho, že potkám toho souseda, co mu patří ten pes. Když někdo zazvoní začne mi bušit srdce. Prostě nezvládám sousedy, nechci je potkávat, nechci aby se mě vyptávali, kde mam kočičku, že jí už dlouho neviděli. Nechci jim donekonečna opakovat - je mrtvá, zabil jí dobrman. Mám strach ze psů, hlavně z těch velkejch, nesnášim, když na mě štěkaj.
Chci, aby tyhle prázdniny už skončily. Kdyby byla soutěž o nejhorší prázdniny, ty moje by se určitě umístily na prvních příčkách.
Bojím se toho, co mě teď čeká. Nedávno jsem dostala zadání k bakalářce. Už to vypadá tak skutečně, tak děsivě. Dřív jsem prostě občas přišla do laborky a udělala co se mi řeklo, ani jsem pořádně nevěděla co. Je toho hrozně moc a mě připadá, že se to snad nikdy nedá stihnout. Vím, že jsem dostala to, co jsem chtěla. Mám perfektní téma - Příprava sloučenin typu DACHPtY jako prekurzorů pro platinová cytostatika. Chtěla jsem ho od prváku, nadchlo mě to a šla jsem na pomvědy s jasným cílem dostat se k týhle práci a teď mě to děsí. Jsem nervózní z toho, že do listopadu budu muset mít většinu naměřenou a odprezentovat to přede všema na vědecký konferenci. Letos končim bakaláře, nevim pořádně, kterej konkrétní směr si vybrat dál, bojim se státnic a obhajoby bakalářky. Prostě nevim, co bude dál.
Když si představim, že za ňáký 4 roky se budu muset postavit na vlastní nohy, najít si práci a bydlení a tohle všechno ... Taky vim, že příští 4 roky si nemůžu pořídit žádnou kočku, protože chci jet na rok do Francie a doma jí nenecham a taky to tu neni dost bezpečný. Jenže já si neumím představit život bez koček a jediná kočka, kterou mám je plyšová.
No a co se týče vztahů tak ty jsou u mě už dávno pěkně v háji a nevidim to na změnu.
Tohle bude zatraceně těžkej rok, bez podpory a neustále ve stresu. Je špatný, že mám strach? Alespoň se to nebojím přiznat.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Happy-Horseshoe tvé SBéé :D Happy-Horseshoe tvé SBéé :D | Web | 5. srpna 2010 v 17:50 | Reagovat

Taky mám občas strach a zdá se mi že se na mě všichni vykašlaly

2 Marča♥ Marča♥ | Web | 5. srpna 2010 v 19:25 | Reagovat

vůbec není špatný že máš strach jen ho máš podle mě až moc.
Myslím že všech sousedů se určitě bát nemusíš. Co kdybys začala tím že si vyhlídneš starší sousedku a zapovídáš se s ní o počasí myslím že si ráda pokecá a ty budeš mýt dobrý pocit že jsi ji spříjemnila den.
Doopravdy ti nechci radit jak máš nakládat se životem, ae si mladá na tak smutný život. Začni si ho užívat ;-)

3 Marča♥ Marča♥ | Web | 5. srpna 2010 v 19:26 | Reagovat

možná že jsem se až moc rozpovídala :-D

4 Domix Domix | Web | 5. srpna 2010 v 19:34 | Reagovat

Moc dobře vím jak ti je, protože asi před 4 roky zemřela milovaná fenka mojí babička a asi 2 měsíce potom se mi nevrátil domů ten nejmilejší tvor a to byl můj kocourek ....dlouho jsem ho vyhlížela z okna...a další rok mé druhé babičce zakousl dobrman fenku která měla doma nedávno narozená štěńátka. Vím jak se cítíš časem ta bolest ustane, ale nezmizí úlně..

5 Marča Marča | Web | 5. srpna 2010 v 21:29 | Reagovat

myslím že na tom budeš pořád líp když to budeš zkoušet než kdyby ses litovala a nedělala nic ;-)

6 Happy-Horseshoe tvé SBéé :D Happy-Horseshoe tvé SBéé :D | Web | 6. srpna 2010 v 14:40 | Reagovat

aHOJ, pOZASTAVUJI BLOG NA sedm dní, víc na blogu! Nemaž mě plís

7 ♥JesS♥ ♥JesS♥ | Web | 7. srpna 2010 v 10:08 | Reagovat

to je mi lito ...o tvoji kocicce vim dlouho ale nevim jestli sem ti to nekdy psala ....taky bych se bala psu kdyby mi tohle udelali ,mam psy rada ale do jiste miry =)....a k te bakalarce - nejak to zvladnes... sice prezentovat pred ostatnimi to mi osobne dela problem nevim jak ty =)

8 ♥JesS♥ ♥JesS♥ | Web | 7. srpna 2010 v 20:55 | Reagovat

taky bych se jich bala kdyby me napadl  a to se mi i malem stalo kdyz sem sla vecer v zime po ulici tak 3 metry prede mnou stal vlcak ja dostala takovy strach ze sem utikala zpatky nastesti ten pes neletel za mnou

9 PISTÁCIE PISTÁCIE | Web | 8. srpna 2010 v 14:29 | Reagovat

koukam ze mame vic nez hodne spolecnyhoooo

citim se totalne podobne
zrovna predevcirem sem byla na pohrbu jedne z mych nejmilovanejsich osob.. :(( a citim se sama.... nemam nikoho najednou...nikdo mi nerozumi .... sem uzavrena...a tolik bych chtela aby tu ta osoba byla se mnou ..... .:((
je to tezky obdobi..ale nejak to musime zmaknout a prejit .... ....

10 PISTÁCIE PISTÁCIE | Web | 8. srpna 2010 v 17:44 | Reagovat

jojo

to je jedina utecha... :)))
vim ze tu se mnou jee..a nekdy ji citim..a vim ze me straziii
ale vsude ji vidim..tolik vzpominek..nejen u nas doma..... a ty veci co mi ji pripominaj .. (( sileny .. bude to trvat dlouhooooooo
ale zmakneme toooo

11 PISTÁCIE PISTÁCIE | Web | 8. srpna 2010 v 21:13 | Reagovat

presne tak

kdyz vidim jaky problemy jini lide resi..si rikam.. kez bych to taky mohla resit radsi misto tohohle...
prosze to co jsem driv resila.. uz tedka mi prijde jako ta nejvetsi malichernost.... a driv moje problemy .. nebyly zadny problemy..ale blbkovinky maly holky...
to zmakneme.. proste zkusit se vzdycky co nejvic nejak zabavit a myslet na to co nejmiiin
drzim ti palecky :-**

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama